Příroda, klid, krása aneb jak jsem dobíjela energii

Včera v 10:11 | Lúmenn |  Moje zážitky a pokroky
Poslední týden byl pro mě velmi náročný. Spustil se mi transformační proces, při němž vyhřezly staré věci z minulosti a já se jen obtížně a pomalu zase skládám dohromady. Je zvláštní, jak někdy staré rány dokážou zase krvácet. Naštěstí jsem obklopena spoustou milujících bytostí, díky nimž se tohle všechno dá lépe zvládnout.
O víkendu už mě to plácání se na jednom místě přestalo bavit. Venku svítilo sluníčko, byl krásný, skoro již letní den a už jsem nechtěla sedět doma a hrabat se v něčem, co už je dávno pryč. A o jiného může lépe vyléčit bolavou duši, než jemný dotek Přírody. Vydali jsme se tedy s mým drahým a naším pejskem ven. Je neuvěřitelné, jak rychle a snadno příroda dokáže člověku dobít ztracenou energii.
 

Chůze naboso

Neděle v 19:29 | Lúmenn |  Každodenní duchovno
Chodíte bosky? Ne? Tak začněte:) Je to totiž super. A taky zdravé:)
Letos mi hrozně dlouho trvalo, než jsem konečně přepnula ze zimního módu do jarního a vyrazila někam do přírody. A tak ačkoli každý rok sundávám boty už někdy v průběhu dubna, letos jsem poprvé běhala na boso až dnes, v druhé polovině května. A musím říct, že to nožičkám pořádně chybělo. Vy, co chodíte bosí, to určitě znáte - jak jsou nohy po zimě změklé a zhýčkané z bot a první kroky ještě trošku píchají, zvlášť, když jdete po nízké suché trávě nebo štěrkové lesní cestičce tu a tam posypané jehličím. Ale i přes mírné nepohodlí je to krásné, osvobozující. Jako by najednou moje nohy získaly svobodu a s nimi i celá moje bytost. Miluju ten pocit, kdy se nohy poprvé na jaře dotknou země a proudy energie se vám vlijí do těla. To spojení je nádherné. Ale dost superlativů a rozplývání se. Pojďme si říci, proč je vlastně chůze bosky tak skvělá?

Pohlazení po duši (s okarínou) - 20.května 2017

Sobota v 14:41 | Lúmenn |  Pohlazení po duši na (skoro) každý den
Jsem velkým fanouškem filmových soundtracků a tento typ hudby u mě v současné době s přehledem vede v osobním žebříčku poslouchanosti. A asi nejkrásnější filmovou hudbou pro mě už navždy bude ta z Pána prstenů - k níž ještě v posledních letech přibyla neméně nádherná hudba z trojice filmů Hobit. Jenomže nejen originální orchestrální verze jsou balzámem pro duši (a uši:)). Na internetu lze naléz bezpočet nejrůznějších verzí populárních filmových melodií, od těch metalových přes nejrůznější houslové a piánové až po třeba písně hrané na jehličkovou tiskárnu (vážně!). Já třeba dnes objevila slavnou trpasličí píseň z Hobita Misty mountains cold hranou na okarínu a je skutečně překrásná. Včetně videa s okarínistkou (je to správný výraz?:)) v elfím kostýmu a krásnými záběry na přírodu. Takže tady je - elfo-trpasličí pohlazení po duši. Ať se líbí:)
 


Bůh, Vesmír, člověk...

16. května 2017 v 11:17 | Lúmenn |  Úvahy a zamyšlení
Už když jsem byla malá, něco mi na teorii velkého třesku nedávalo smysl. Úporně jsem si snažila představit, jak mohlo z ničeho vzniknout něco, jak se mohla v nějakém miniaturním chaotickém chuchvalci hmoty utvořit sama od sebe struktura a jak celý tento proces mohl vyústit ve stvoření ohromného prostoru, v němž nyní žijeme. A tak jsem si už tehdy pro sebe smíchala teorii vědeckou a náboženskou, což mi postupem času víc a víc zapadalo.
Ve škole jsme se kdysi učili o Bibli a pamatuji si, jak nám učitelka říkala, že ono slavné "na počátku bylo slovo" je vlastně nepřesný překlad z řečtiny, kde "logos" neznamená jen slovo, ale taky pohyb. Takže na začátku byl pohyb, ten pohyb byl u Boha a ten pohyb byl Bůh - a střípky mé vlastní teorie zapadly v okamžiku na místo. Onen pradávný impuls ke stvoření všeho v okamžiku velkého třesku, onen pohyb, který odstartoval miliardy let vývoje našeho Vesmíru, vznikl kvůli tomu, že se v onom bezrozměrném prázdnu, v nekonečném bezčasí, zrodilo Vědomí - a Vědomí nepotřebuje ani čas, ani prostor, ani hmotu, ani energii, Vědomí to je Bytí samo o sobě. A když si Vědomí uvědomilo samo sebe, rozhodlo se si dát hranice, jimiž se definuje - a ty dnes známe jako čas a prostor.

Mandalové čmárání

11. května 2017 v 17:11 | Lúmenn |  Mandaly
Poslední dobou mám dojem, že nedělám skoro nic jiného, než že tvořím mandaly:) Každou chvíli mě popadne inspirace a já se opřekot ženu k papíru a sedím a kreslím a kreslím. Tvary mi vyložene vyplouvají před očima a můj mozek si nedá říct, stal se ze mě prostě mandalový maniak. Hrozně mě baví z malého kvítku uprostřed, ze středu mandaly, rozvíjet nápad, navazovat struktury, otevírat ten obrazec a přidávat do něj barvy, sílu, lásku, energii. Je to práce, jako když se rozvíjí květina - pomaloučku, polehoučku, od pupenu přes poupě až k rozvitému nádhernému barevnému květu. Pomalu se učím právě tento způsob tvorby, začít s mandalovým semínkem a postupně ho "vypěstovat" a neuvěřitelně mě to baví.
Tvořím tedy jsem, takové by mohlo být heslo mých posledních dní. Pojďte se se mnou (zase:)) inspirovat do světa mandal...

"31 Days Yoga Revolution" - pátý a poslední týden

8. května 2017 v 17:53 | Lúmenn |  Cvičení, jóga a spol.
Neuvěřitelné se stalo skutečností a já mohu konečně oznámit, že jsem dotáhla svoje předsevzetí do konce a dodělala jsem jógovou jednatřicetidenní cvičební výzvu 31 Days Yoga revolution (co to je?). Nakonec mi to ani zdaleka netrvalo pouze jeden měsíc, ale skoro tři, každopádně mám radost, že jsem nakonec zvládla cvičit jógu alespoň v průměru jednou za dva dny a že jsem si snad vypěstovala zvyk, u kterého zůstanu, protože cítím, že mi jóga dělá velice dobře amoc mě baví. Více toho o mojí jógové cestě najdete v rubrice Cvičení, jóga aspol. a nyní se pojďme projít posledním týdnem - který byl nakonec ze všech nejdelší.

Pohlazení po duši (s lesním stezkami) - 5.května 2017

5. května 2017 v 12:00 | Lúmenn |  Pohlazení po duši na (skoro) každý den
Poslední dobou na internetu sleduji hlavně fotky přírody a mandal. Neuvěříte, jak spříjemné a léčivé to je - žádný stres s politikou, děsivými událostmi, šokujícími lidskými příběhy. Prostě jen krásné tvary přírody a lidských rukou. Nejkrásnější pro mě osobně jsou různá lesní zákoutí - pokroucené starobylé stromy, jež by mohly vyprávět tisíce příběhů, divoce rostoucí květiny všech barev, jejichž vůni z fotografií skoro cítíte, stezičky vyšlapané v mechu a kapradí, s větvemi, které je kryjí před zvědavými zraky. Hodně těchto nádherných obrázků nacházím ve facebookové skupině Ancient and Sacred Trees of Great Britain, v níž je pohlazením po duši už samotná příslovečná britská zdvořilost, jež každý příspěvek provází. Pár překrásných fotografií lesních stezek posílám i k vám, nechť pohladí i vaše dušičky:)

Další články