12.2.2014 - nově jsou pro vás panely,
sloužící jako odkazy na všechny služby stránek
i na internetový obchod, k dispozici
na přehledném místě a vám nic neunikne.




Pohlazení po duši (s odvahou) - 26.února 2015

Včera v 15:40 | Lúmenn |  Pohlazení po duši na (skoro) každý den
Nedávno mi mailem od dlouholeté čtenářky Dáši přišel odkaz na krátké povedené video, které nelze nesdílet. Je o tom, že nejlepší cesta, jak přemoci strach, je postavit se mu čelem. Nese název "Dare. Change.", což by se dalo do češtiny nejlépe přeložit asi jako "Odvaž se. Změň se."
A skutečně - i v životě se nejvíce bojíme vždy udělat ten první krok, ale jakmile překročíme pomyslný práh, strach najednou zmizí a my odhodlaně čelíme výzvě. Třeba vás toto krásné video inspiruje konečně se odvážit udělat krok kupředu, ať už v jakémkoli slova smyslu:)
 


Mandaly a barvičky

19. února 2015 v 15:32 | Lúmenn |  Moje zážitky a pokroky
Nedávno jsme s mým drahým seděli doma a procházeli jeho staré školní kresby ze střední. Upoutala mě jeho klauzura na téma "Chaos a Řád", kde vytořil s kružítkem úplně šílené propletené tvary a právě vyobrazení řádu mi hrozně připomínalo mandalu. Koukala jsem na to ze všech stran a říkala jsem mu, jestli by takových věcí byl schopný stvořit víc. Drahému se úplně rozzářily oči: "No jasně, mě to hrozně baví, sedět s kružítkem a tvořit různé tvary, hrozně rád." A tak začaly vznikat první mandaly z pera, tedy spíš z kružítka, mého milovaného. A protože já mandaly neumím kreslit, ale za to je docela umím vybarvovat, spojili jsme svoje síly a začínají nám pod rukama vznikat docela pěkné věci:)

Jak mi Vesmír poslal do cesty "moudrou dodávku"

12. února 2015 v 19:19 | Lúmenn |  Moje zážitky a pokroky
Před časem jsem neměla zrovna nejlepší období. Zradil mě člověk, kterému jsem důvěřovala a ta zrada mnou otřásla do hloubi duše. Trvalo dlouho, než jsem se vzpamatovala z nejhoršího a ještě nějakou dobu potrvá, než se rány úplně zacelí. Díky tomu mě občas přepadají trudnomyslné nálady, kdy se ptám sama sebe, zda má vlastně všechno vůbec smysl a kolik toho musím ještě ustát, než budu konečně šťastná. Dostanu strach z budoucnosti, co přinese a jestli to zase nebude bolet. V jedné takové nepříjemné náladě před pár týdny jsem se šla projít se psem, zahloubaná do myšlenek a najednou jsem si všimla popsaného auta, zaparkovaného u chodníku kousek od našeho domu. Nikdy předtím jsem ho tam neviděla a když jsem si přečetla první nápisy, rozšířily se mi oči údivem. Ano, promluvila ke mě dodávka:) Zní to šíleně? Tak čtěte dál:)

Příznaky duchovního probuzení

29. ledna 2015 v 14:59 | Lúmenn |  Úvahy a zamyšlení
Dnes na mě někde z hlubin sociálních sítí vyskočil obrázek se seznamem "symptomů duchovního probuzení" - a kamarádka s úsměvem psala, že má skoro všechny a tak asi duchovním probuzením definitivně nakažena. Pobavilo mě to a rozhodla jsem se to poslat dál - možná také zjistíte, že se pomalu probouzíte a otevíráte svoje srdce a duši a může vás hřát u srdce, že tyhle symptomy není třeba léčit, naopak, co nejvíce je probouzet a rozvíjet:)
Vlastně by se v duchu těchto stránek mohly nazvat klidně i "příznaky Posla světla" - a čím více se jich na naší duchovní cestě projeví, tím lépe pro nás, naše okolí i celý svět:)

Pohlazení po duši (s posledním sbohem) - 22.ledna 2015

22. ledna 2015 v 18:14 | Lúmenn |  Pohlazení po duši na (skoro) každý den
Jako velký fanoušek knižních předloh jsem si pochopitelně nemohla nechat ujít výlet do kina na třetí a poslední díl filmového Hobita. Když jsme se zvedali ze sedaček a pomalu odcházeli s kina, nasycení dojmy až po okraj, spěchala jsem rychle k toaletám (koneckonců, tři hodiny v kině, jsou tři hodiny, že:)). Ale i když příroda volala skutečně usilovně, tóny písně, která hrála k závěrečným titulkům mě donutily se zastavit a zaposlouchat se. Úplně se mi sevřelo srdce a vzpomněla jsem si na písničku Into the West, kterou končila trilogie Pána prstenů a úplně se mi do očí nahrnuly slzy. Nějakým způsobem mi píseň "The Last Goodbye", kterou nazpíval Billy Boyd, hrozně "Into the West" připomíná. Je to nádherná píseň s nádherným textem a je skutečně překrásnou tečkou za všemi filmy ze Středozemě. Přesto nepostrádá naději a proto krásně hladí po duši:)

Očista při mytí rukou

17. ledna 2015 v 5:55 | Lúmenn |  Každodenní duchovno
Více informací o rubrice každodenní duchovno si přečtěte, prosím, v tomto úvodním článku.
Každý den se na nás nalepují miliony neviditelných částeček, zrnky prachu počínaje a bakteriemi a viry konče. Když jedeme veřejnou dopravou, saháme na regály v obchodě nebo jen jdeme po ulici, na našem těle se zachytává spousta nečistot a už od mala nás rodiče učili, abychom si vždy po příchodu domů umývali ruce a těchto nečistot se tak zbavovali.
A tak ačkoli bakterie a prach nevidíme, poctivě si ruce myjeme a chráníme tak své zdraví. Na co ale zapomínáme jsou jiné neviditelné nečistoty, které ale neodhalí ani ten nejlepší mikroskop.

Pohlazení po duši (s fantasy hudbou) - 15.ledna 2015

15. ledna 2015 v 18:35 | Lúmenn |  Pohlazení po duši na (skoro) každý den
U minulého pohlazení po duši jsem psala o tom, že mám ráda podkresovou hudbu - ať už k práci nebo třeba když si čtu knížku, maluju nebo sedíme a povídáme si s kamarády. Relaxační a místy trošku melancholický a zádumčivý Yiruma z výše zmiňpvaného pohlazení je sice fajn, ale někdy má člověk náladu na něco trochu jiného - a jakožto velkého fanouška fantasy mě úplně nadchla tvorba mladičkého švýcarského skladatele Adriana von Zieglera. Tenhle týpek je o pár měsíců mladší, než já, ale jeho skladby jsou famózní a má úžasný talent vdechnout tónům život, vtáhnout posluchače do světa fantazie a naladit ho na vlnu tajuplných příběhů. Na youtube má celý kanál s mnoha písněmi, ale já pro dnešek vybrala dvouhodinový set fantasy melodií, které mi už pár dní hrají stále dokola:) Myslím, že obvyklá věta o hlazení po duši ani není třeba, Adrianovy písně to řeknou samy:)

Další články