Moje cesta za Poznáním - část II.

28. října 2009 v 1:00 | Lúmenn |  Moje zážitky a pokroky
První část je k přečtení zde, tato na ni přímo navazuje;)

Po druhém návratu z léčebny se konečně začalo vše obracet k lepšímu. Léky mi sice ukradly kus mé osobnosti, ale byla jsem docela klidná a v pohodě. Zato jsem tenkrát začala trávit hodně času se ségrou, která už byla přece jen trochu starší a rozumnější (bylo jí 9, mě 14) a povídala jsem jí moře věcí. Příběhy a pověsti od Tolkiena, ale taky mou teorii o reinkarnaci a Bohu. Už tehdy jsem znala pravdu:)
Říkala jsem jí, že sice je jen jeden Bůh, ale to není ten křesťanský, protože oni ho nechápou. Bůh stvořil celý Vesmír a celý je v něm, Bůh je Vesmír a Vesmír je Bůh, není to žádný páprda na obláčku:) No a kromě lidí a dalších tvorů stvořil i strážce různých planet, anděly, kteří ty planety hlídají a pomáhají lidem. Zároveň andělé do každé planety vtiskly kus své duše. No a lidé putují koloběhem životů a učí se (získávají "expy") tak dlouho, dokud nezískají "nejvyšší level" a nestanou se také anděly a nezačnou spolupracovat na utváření planety a jejím zdokonalování.
Nikdy jsem o tom nic nečetla, neviděla žádný film, prostě jsem to věděla.
Někdy v té době naši rodinu taky navštívil léčitel - už nevím jak se jmenoval, myslím, že pan Václav. Měřil energie, vibrace a měl hrozně zvláštní vyzařování, ačkoli to jsem tehdy nechápala. Byl hodně ponořený do sebe a míň než já nebo moji rodiče vnímal okolní svět. Řekl mě, mamce a ségře, že máme silné léčitelské schopnosti a pamatuji si, jak se mu mamka tehdy vysmála, že to je nesmysl, že ona žádné léčitelské schopnosti nemá a když odešel, významně si ťukala na čelo. Ale pan Václav měl pravdu - mimochodem pořád od něj mám krásného rozesmátého Buddhu ze zeleného kamene, který mi tehdy měl pomoct s otevíráním a projevováním svých pocitů.
Naše rodina ale na takové věci nikdy moc nedala, máma i táta byli ateisti a mě a ségru vychovávali podobně.A tak se na léčitele zapomnělo a nevzpomněla jsem si na něj další dva roky, než jsem dostala astma. To jsem pak začala chodit k panu Frantisovi, máminu známému z práce, který se věnoval čínské medicíně, akupunktuře apod. a měl mi s astmatem pomoct, protože nic jiného už nezabíralo a lékaři byli bezradní.
Šťastný rok 2006! Tehdy se obrátilo k lepšímu už úplně všechno.
Pan Frantis mě léčil sice ne příliš úspěšně, protože akupunktura mi moc nepomáhala, zato mě a mamce otevřel obrovské obzory a celá rodina (už bez táty, ten se odstěhoval a později se naši rozvedli) se začala věnovat reiki. Máma chodila na přednášky, udělaly jsme si všechny první stupeň reiki, máma se ségrou i druhý, pak mamka začala nakupovat knížky o reiki, čínské medicíně, karmě… a tím jsme začaly objevovat nový, dosud neznámý svět.

V roce 2007, kdy jsem podle tarotové mapy růstu vstoupila do stejného roku jako je mé životní číslo - 11, Chtíč/Síla, se mi definitivně vrátily všechny síly a já začala žít.
Mamka poznala Zuzku a staly se skvělými kamarádkami. Zuzka se věnuje reiki, ale také šamanismu, tarotu, práci s anděly, meditacím a dalším věcem a to maminku nadchlo. Začala pracovat s andílky, stále více četla literaturu na tohle téma a moje "duševní nemoc" náhle dostávala nové obrysy. Mamka začala chápat, že se mi v pubertě zjevily zmatené vzpomínky na moje minulé životy a že přítomnost démonů mě málem zničila. Postupně jsme vyčistily celý byt i náš vztah, který byl do té doby nic moc.
V červnu 2007 jsem potkala Finnýska, mého životního partnera, s kterým jsme od té doby stále a chceme spolu být už napořád. Jak moc zvláštní bylo naše setkání vám může prozradit e-mail, který jsem mu napsala krátce po tom, co jsme si začali psát na icq:

Vzpomněla jsem si na jednu zajímavou věc. Opakování, osud jak tomu chceš říkat. Pamatuji si jeden ze svých životů. V něm jsem se zamilovala, hrozně moc a na první pohled. Jmenoval se Cúglin. Strávila jsem s ním jediný den. A pak přišla velká bitva a on byl zabit. A já málem také. Ale přežila jsem a odmítala jiné muže a čekala jen a jen na něj, až se vrátí z onoho světa a přijde zase za mnou. Léta a léta čekání a mezitím jsem dorazila do lesa, kde žili také lidé mého druhu (nechci říkat elfové, i když podobná rasa, velice dlouhověká a ušlechtilá). Poznala jsem tam Finwandila, muže který se do mě bezmezně zamiloval. Odmítla jsem ho, protože jsem stále čekala na návrat Cúglina. A Finwandil se trápil, byli jsme jen přátelé a jemu to rvalo srdce. Až se mi Cúglin vrátil. Ano, byla to opět láska, ale už ne jako tenkrát. A já zjistila, že mě nemiluje, že pro něj naše noc byla sice nádherná, ale jen jedna z mnoha. Miloval mě ale ne dost. A já zůstala sama. Už jsem nechtěla nikoho a nikdy, zklamaná a nešťastná.

Pak v tomto životě jsem poznala Ika. Strávila s ním jediný den a zamilovala se do něj. A na první pohled. A stále na něj čekám. Není Cúglinovi podobný ani v nejmenším, ale situace je stejná. A teď ještě to tvé jméno:-) Nelžu, je to pravda, nevymyslela jsem si nic z toho co píšu. Tak teď nevím, bude se vše opakovat? Kdo mě bude milovat? Cúglin nebo Finwandil? Iko nebo Finn?
Lúmennka
O dva dny později jsme osud přepsali a zůstali spolu:) Zvláštní na tom ale byla jedna věc - Finnova rodina pochází původem z Irska a traduje se pověst, že kdysi dávno se jeho pra(prapra…)dědeček zamiloval do Sidhe, elfky, ale ona jej nikdy nemohla milovat, protože on byl smrtelný a ona nesmrtelná a tak tento muž odešel z Irska a pak zemřel starý a nešťastný, zničený láskou k bytosti, se kterou nemůže být. Zvláštní souhra okolností:)
Ještě téhož roku o prázdninách jsme s mamkou a ségrou jeli se Zuzkou a dalšími ženskými do Beskyd na "sabat čarodějnic". Prostě jsme chodily po okolí, meditovaly, dělaly s tarotovými kartami (které si mě tehdy získaly a už nepustily), objímaly stromy, mluvily s lesními bytostmi a prostě bylo to úžasné:)
Tehdy jsem potkala Messaje ve svých meditacích, objevila náznak Nathiela ve své mysli - to když jsem při meditaci potkala bílého jednorožce. Definitivně jsme se udobřily s mamkou a krom toho všeho jsem poprvé vnímala v lese elfy.
Taky jsem zažila něco dost nepříjemného, kdy jsem viděla duchy mrtvých stromů. Později mi bylo řečeno, že stromy nemají duši jako člověk a když zemře část stromu, část duše odejde a jen ta živá část zůstává. Není to úplně pravda, motorové pily ukracují život stromů strašně rychle a tak duše většinou nestihne odejít spolu s upadnutým kmenem, ale zůstane na místě, kde je ještě živý pařez, který ze země získává vláhu a živiny. Jsou jako vzpomínka na strom, smutní, šedí a neteční, čekají, až život z půdy vyhasne a oni budou moci odejít. Byl to hodně silný a smutný zážitek.
Předposlední den pobytu jsem odjela do Rožnova za Finnem a jeli jsme k nám domů - kde se stala další duchovní věc, která nám oběma zase na nějakou dobu změnila život. Ale o ní v poslední části příběhu:)
 


Komentáře

1 onni onni | Web | 28. října 2009 v 3:16 | Reagovat

neznam jedineho krestana ktery by si myslel, ze je Buh nejaky paprda na oblacku, nevim kde jsi na to prisla :D
ale jinak zajimave cteni, vlastne asi jedine co na tomhle blogu ctu, i kdyz vlastne ten tvuj pribeh neni zadnym tajemstvim ze :)

2 Sisi Sisi | Web | 28. října 2009 v 11:35 | Reagovat

Veľmi zaujímavé Lúmennka. :)) Je to, akoby som čítala nejakú knihu, ale jej obsah, v ktoro je viac napísané, ako obvykle. :D Veľmi krásne čítanie. :)

3 Lady Rovena Lady Rovena | E-mail | Web | 28. října 2009 v 13:39 | Reagovat

Moc zajímavé :o) takové tajuplné... Tu debatu o duších mrtvých stromů jsem četla na jednom blogu ;o)

4 Šegbar Šegbar | Web | 30. října 2009 v 12:16 | Reagovat

Kácení stromů a jakékoliv ničení lesů a přírody obecně by se mělo zakázat. Lidé při tom dokáží zničít více, než tuší...bohatě stačí přírodní katastrofy, které nejen lesy postihnou, třeba požár či povodně...

5 Lukáčová Darina Lukáčová Darina | E-mail | 11. června 2012 v 17:46 | Reagovat

Nejde mi vůbec nic. Nemůžů sehnat práci,
rozišla jsem se s partnerem a zdraví nic moc.

6 Beathan Beathan | 22. ledna 2017 v 22:02 | Reagovat

Je to zajímavé, víš jakými kulturami se Tolkien ispiroval když psal ságy o středozemy a ardě?

7 Lúmenn Lúmenn | Web | 22. ledna 2017 v 22:26 | Reagovat

[6]: spoustou, pokud vím, kromě staroanglických a keltských mýtů to byly i mýty skandinávské. Existují na to celé studie a práce, na ty jeho inspirační zdroje, koneckonců byl jazykovědec a to se na jeho tvorbě hodně projevilo;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama