Pohlazení po duši - 25. října 2009

25. října 2009 v 15:17 | Lúmenn |  Pohlazení po duši na (skoro) každý den
Dneska mě úplně dostal text u Lirky na blogu, který mě málem rozplakal - ale ne smutkem, ale štěstím, hlubokým procítěním, strašně silnou, nádhernou a očišťující Láskou. Tak strašně se mi líbil, že jsem si ho prostě musela vypůjčit na dnešní pohlazení po duši. Snad se Liruška nebude zlobit:)
Jinak doporučuju (vlastně Lirka sama doporučuje) k němu pustit následující písničku. A ještě něco - text není úplně celý, patří k němu ještě nějaké vysvětlivky a básnička a to všechno najdete na Lirčině blogu - tady.

Liruško, nejsi sama, cítím to úplně stejně:) Když jsem četla tvůj text, četla
jsem PRAVDU. Moc ti za něj děkuju:) Je krásný, plný světla,
lásky, porozumění, pravdy...
DĚKUJU:)


Planeta Země je tak krásná. Nevím, proč všichni se nemohou dočkat, až půjdeme někam jinam. Já tuhle planetu miluji. Celým svým srdcem. Jsem tak šťastná, že tady mohu žít!

Odmítám podporovat to, že kdesi je někdo zlej, a ten nám tady ubližuje. Tohle by nám Vesmír a Bůh neudělali. Máme ten největší dar, co nás mohl potkat. Nemyslím teď naše sílu mysli, sílu víry, sílu lásky. Ten největší dar, co nám mohl být dán, byl dar ŽÍT.

Máme možnost prožít tady prožít krásné životy. Tahle planeta je zde pro nás. Nevidím příčinu, proč se někam stěhovat, či proč žít věčně.

Žít jen pár let, má přeci svoje kouzlo. To, že máme za čím jít, pro co žít. Kdybychom měli všechno, na co bychom si vzpomněli, všichni by nás milovali... PRO CO BYCHOM ŽILI? Všechny by nás to začalo nudit. Né hned, ale později.

Je kouzelné chodit do školy, protože tam mám přátele, co při mě stojí, a mají mě rádi. Zasměji se tam. Chodím tam proto, abych se něčím stala. Některé věci, kterým nevěřím, pouštím ihned z hlavy, ale jsem tam ráda, protože se tam cítim příjemně.A je dobře, že tam jsou i věci, ve které nevěřím, neboť v ně věří jiní. A všichni naštěstí nejsme stejní.

Baví mě žít. Baví mě žít TADY. Na téhle planetě.

Baví mě řešit tisíce problémů, protože pak je vyřeším, a cítím se silnější. Přijdu na mnoho věcí, které jsem předtím neviděla, a zjistím, že ten problém vlastně nebyl problémem, ale ponaučením.

Baví mě plakat, protože tak aspoň vím, kdo při mě stojí. A vždycky se někdo najde, kdo se za mě postaví. A když budete přemýšlet, je někdo takový i u vás.

Baví mě se smát, protože vím, jak krásný je život.

Baví mě milovat, neboť je krásné, když je člověk zamilovaný, a je vlastně ponaučením, když ta láska nedopadne. Otevřou se vám oči, a můžete být tomu druhému vděčni, neboť kdyby vás neodmítl, či kdyby se váš vztah nerozpadl, jak byste jinak zjistili, jak krásné je být svobodný, jak krásné je se znovu zamilovat, nebo jak krásné je najít tu pravou/toho pravého?

Ne, nevěřím na zlo. Nevěřím v konec světa, ale věřím v to, že vy, co v něj věříte, co věříte v Matrix, a co věříte v jiné věci, jako je nějaká temná strana, co nás tady chce ovládat, to vy si máte uvědomit, že není nic lepšího, než zde žít, milovat a věřit.

Když mi budete ukazovat různé důkazy, že tohle všechno existuje, ukážu vám jedno. Podívám se vám do očí, a ukážu vám, co je to láska. Ukážu vám fotky z dětsví, fotky z Vánoc. Poukáži na tu radost, co prožívám díky tomu, že žiji. Pochlubím se se svými obrázky, se svýma knížkama. Se svýma materiálníma věcma. Třeba byste řekli, že jsem snílek, že nevidím realitu, a že jsem materialista. A já vám řeknu jen jedno. Povím vám, že jsem šťastná, že mám všechny tyhle knížky. Jsem šťastná, že umím číst. Řeknu, že jsem šťastná a hrdá na svoje obrázky, že jsem hrdá na to, že jsem byla obdařena tím, že mohu kreslit. A nakonec vám povím, že jsem šťastná, že zde žiji. Sice jen na chvilku, ale déle by mne to tu nebavilo, protože každý okamžik je dlouhý dar a nakonec o době, kdy umřu, rozhodnu já, a moje síla žít a víra v život, v zázraky a hlavně víra v sebe a tento Svět.

Jsem vděčná, šťastná, i když mě občas něco trápí, protože takhle mám alespoň pro co žít, co řešit. A řešením svých bolestí, smutku a zdánlivých problémů rostě moje nitro. Tak rostu já.

Miluji život, tuto planetu, a jsem za to všechno vděčná.

 


Komentáře

1 Foxiss Foxiss | Web | 25. října 2009 v 16:28 | Reagovat

Svoj komentár som napísal priamo Lirke. Ale pre úplnosť, je to dokonalé, je v tom energia, ktorú vidieť a cítiť :-)

2 Lirka =o) Lirka =o) | E-mail | Web | 25. října 2009 v 19:07 | Reagovat

Nezlobím se, Lúmenn, vůbec =o)

já vůbec nevím, co na ty komentáře říci... je to tak strašlivě obrovský pocit toho klidu a všeho dohormady, že snad prasknu =o)

děkuji =o)

3 Šegbar Šegbar | Web | 26. října 2009 v 8:48 | Reagovat

Co na to říct ? Musela bych si vypůjčit pár slov z tvého úvodu ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama