Psychické příčiny nemocí - I. část - Stres a strach

9. října 2009 v 18:00 | Lúmenn |  Psychické příčiny nemocí
Moderní věda stále nijak zvlášť nepropojuje stav psychiky člověka s jeho fyzickým zdravím. Ano, máme sice psychosomatická onemocnění (třeba dítě, které má strach chodit do školy, si podvědomě vyvolá bolesti břicha, horečky apod. - není to simulant, opravdu ho něco bolí, ale příčina není v těle, ale na duši), ale řekne-li vám doktor, že jste psychosomatik, většinou se při tom tváří, jako byste byli největší zvrhlíci. Prostě být psychosomatický je dnes dost nepříjemná diagnóza a také obtížně léčitelná - to, že se dozvíte, že vaše nemoci způsobuje psychika na vás vyvolá většinou ještě větší nátlak, objeví se výčitky (Já jsem ale blbec, vždyť jsem vlastně simulant, zbabělec…) a většinou také nové potíže.
Jenomže lékaři stále ještě nedošli k poznání, že všechny naše nemoci (od rýmy a kašle až po rakovinu) si způsobujeme my sami. Jak je to možné? A lze tomu vůbec uvěřit?

Stres, strašák moderního lidstva

Ještě před dvaceti třiceti lety, byl stres naprosto opomíjen. To, že někdo chodí do práce od nevidím do nevidím a stejně má sotva na chleba, to že by mohlo způsobovat nemoci? Ale nesmysl!
Dnes se se slovíčkem stres operuje ve všech odborných lékařských časopisech a publikacích a vaše žaludeční vředy, bolesti hlavy, nervová onemocnění a další neduhy doktor stresu připíše úplně běžně. Ano, stres se stal strašákem, který stojí za zadkem nám všem. Ale co to vlastně je?
Stres není nic více než strach. Strach, že neuspěju, že nebudu tak dokonalý, úspěšný, flexibilní, rychlý, krásný, asertivní… jakého mě společnost chce mít. V tomhle neustálém strachu žije velká část lidí - a tento strach zvládají tak, že přepínají svoje tělo. Srdce buší silněji, nervy jsou napnuté k prasknutí, mozek pracuje na sto dvacet procent, produkuje se víc adrenalinu a méně serotoninu, žaludek se stahuje a člověk nemá hlad, aby tělo neplýtvalo ve vypjaté situaci energií na trávení. Je to jako kdybyste ve škodovce jeli stovkou - auto to zvládá, ale klepe se, řinčí, takzvaně "mele z posledního". Tomu starému autíčku byste to neudělali, ale svému tělu to děláme všichni dnes a denně.
Věty "nestíhám" "nemám čas" "mám toho moc" zaplnily náš každodenní slovník, míra úspěchu se měří vydělanými penězi a získanými oceněními. Máme spoustu zaměstnanců roku - s úsměvy od ucha k uchu, ale s vráskami, kruhy pod očima z nevyspání a neustálou svíravou bolestí v žaludku.
Ano, stres všichni známe, viděli jsme ho už sami na sobě i na našich blízkých. Víme, že stres způsobuje bezpočet nemocí a přijde nám to běžné. Ale stres = strach. Jenomže nad tím už nepřemýšlíme.


Vážné onemocnění jménem strach

Podle lékařských análů je i strach nemocí. Psychiatrická porucha, kdy se člověk bojí kdečeho a nebo pro jistotu všeho. My "normální" ale tímhle strachem přece netrpíme, léky na uklidnění nebereme a tak je všechno v pořádku. Vážně?
Strach nás pronásleduje na každém kroku. Zamyslete se, z čeho máte strach? Z ničeho? Tak poslouchejte tohle.
Mám strach, že neudělám zkoušku/nenapíšu tu písemku.
Mám strach, že nestihnu tu práci v termínu.
Mám strach, že jsem zase přibral/a a ty kalhoty mi budou malé.
Mám strach, že tento měsíc nevyjdu z penězmi.
Mám strach, že je mi partner/ka nevěrný/á/ že se se mnou bude chtít rozejít/ že už ho/ji nezajímám.
Mám strach, že mi šéf nedá dovolenou/ že mi sníží plat/ že mě vyhodí.
Našli jste se v některé z těch vět? Určitě, možná dokonce ve vícero a možná vás při čtení napadaly vaše vlastní strašidelné věty. Pořád se něčeho bojíme, aniž bychom k tomu často měli racionální důvod - na písemku či zkoušky jsme se učili, partner nám nedává žádné náznaky, že by náš vztah měl nějaké problémy a šéf je docela pohodový chlapík.
I kdyby k tomu všemu důvod byl, naše zaběhlé stereotypy, zvyky a návyky nás nutí přemýšlet negativně, místo abychom si řekli - no tak tu zkoušku udělám na další termín, no tak jsem přibral/a, tak si koupím nové kalhoty, nestihnu to v termínu, tak vysvětlím své důvody a určitě to půjde posunout.
Ne ne, my prostě sveřepě trváme na tom, že je všechno špatně. Huntujeme svoje tělo k větším a větším výkonům, zabíjíme svoje buňky tunami kávy, prášků na nervy, alkoholu nebo cigaret, jen abychom byli "v pohodě" a mohli zabrat ze všech sil. Svět kolem nás na nás klade stále větší nároky a my se mu snažíme ve všem vyhovět. V neustálém strachu se skláníme před neviditelnými ranami osudu a trpíme bolestmi páteře. Stažený žaludek, který šetří energii, podpořen nevhodnou stravou nakonec rozhasí celé naše trávení. Zbytečně prudce bušící srdce nezvládá okysličování těla a objevují se nedokrvené nebo překrvené orgány a s tím spojené další potíže. Hrudník se bojí opravdu nadechnout a přichází alergie, astma a dýchací problémy.
Problém není, že nestíháme. Problém není, že na nás všichni okolo kladou tak strašné nároky. A problém není ani v tom, že nemáme šanci takový nápor zvládnout. Problém je v naší hlavě. Máme představu, že nestíháme, nezvládáme, že nejsme dost dobří, chytří, dokonalí (to jsme už před chvilkou četli, že?)… prostě máme pocit, že jsme špatní.
Co špatní, já jsem ten nejhorší, já všechno zkazím, já nic nestíhám, já si nic nezasloužím. Já jsem úplně k ničemu!

A jsme u jádra pudla. Naše společnost, celý náš svět trpí jedinou nemocí a tou je nenávist k sobě samému.
O ní se dozvíte v pokračování článku, které najdete TADY.
 


Komentáře

1 vivienne vivienne | Web | 9. října 2009 v 18:32 | Reagovat

velice zajímaví článek, zdá se mi, že je pravdivý, lidi by se měli občas zastavit, pořádně se nadechnout a rozhlídnout se kolem sebe...

2 Luz Luz | Web | 9. října 2009 v 19:13 | Reagovat

Taky myslím, že to bohužel naši společnost trefně vystihuje. I když se s někým bavím, nebo slyším rozhovory lidí, vypadá to, že to je nějaká všeobecná móda, naříkat, jak se nic nedaří anebo nebude dařit. Uvědomuju si to i o sobě a často si říkám, že nechci být takhle ovládaná. Proto přece na světě nejsem, abych žila ve strachu a stresu. Ne pro strach ale pro lásku a radost. Ale těžko se mi toho zbavuje a obzvlášť teď v posledním roce školy mě strach přepadá hodně: z toho, že nezvládnu včas a dobře udělat diplomku, státnice ze všech tří předmětů [každý z nich bude v jiném termínu, takže se to povleče až do příštího podzimu], z toho, že nenajdu práci... S tím se mi těžko bojuje.    

3 Huntmaster Huntmaster | 9. října 2009 v 19:22 | Reagovat

Se článkem souhlasím. Já jsem úpně k ničemu. Tuhle větu si říkám poměrně často, hlavně když se dostaví neúspěch. Ale tyto situace jsem nikdy neřešil alkoholem nebo cigaretami, popřípadě drogami, ani za pokus mi to nestálo. Nevím no, já jsem si nechtěl pomoct těmito prostředky, protože ty poskytují pocit uvolnění na pár chvil. Pak se to vrátí a je to ještě horší. Radši si to vyžeru, jen ať jsem pořádně naštvaný, protože si za to můžu většinou sám a to tím, že nedělám to, co je normální. Ale to jsem si vybral sám a nebudu to měnit.
Nakonec chovám taky nenávist k sobě samému, protože nemám za co bych se měl rád.

4 La Duchesse La Duchesse | Web | 9. října 2009 v 20:39 | Reagovat

Myslím, že většina nemocí má psychickou příčinu,ale dovolím si tvrdit, že třeba takovou syfilitidu si asi jenom tak nevyvoláme, ta podle mě psychomatického původů snad ani být nemůže. . .

5 Lúmenn Lúmenn | Web | 9. října 2009 v 20:57 | Reagovat

[3]: jsi trouba:D vydrž do druhého a třetího dílu, tam se dozvíš, jakou děláš blbost, když se nemáš rád

[4]: ne, není to o tom, že je to psychosomatické. Ale o tom budu psát až ve třetí části. Nemoci samozřejmě způsobují mikroby a viry apod. ale dostanou je vždy jen někteří lidi, ti, kteří si tu nemoc jakoby přivolají - svou psychikou.

6 Lili Lili | Web | 9. října 2009 v 22:08 | Reagovat

Ze srdce Ti Lúmenn děkuji za tyhle články. Konečně i nějaké teoretické i praktické rady.
Stres mě teď trápí jako prváka vysokoškoláka opravdu dost, ale všímám si, že když jde do nejhoršího a popadne mě panika, tak už se dokážu uklidnit a říct si, že to zvládnu. Jen mám pocit, že moje tělo to pořád špatně nese.
S těmi nemocemi, že je dostane jen někdo to je zajímavé. Já třeba angínu měla snad jen jednou v životě. Klidně mohli být všichni doma nemocní, ale já to nikdy nechytla...Aspoň se dozvím spoustu nových informací :)

7 Martin Martin | 10. října 2009 v 9:49 | Reagovat

Hezky to do sebe všechno zapadá, z vlastní zkušenosti to myslím, můžu potvrdit.

8 Huntmaster Huntmaster | 10. října 2009 v 10:36 | Reagovat

[5]:

Já vím, jsem trouba a myslím si to proto, že jsem ve všem (skoro) zklamal sám sebe a za to se nemám rád.
Ale kupodivu nebývám nemocný, maximálně tak 1 za rok.
Na ostatní články se těším, třaba mi dají možnost přehodnotit svůj postoj.

9 Lúmenn Lúmenn | Web | 10. října 2009 v 10:51 | Reagovat

[8]: ona se nenávist sám k sobě nemusí projevit hned a taky nemusíš být chodící hromada nemocí:) Věřím, že svůj postoj přehodnotíš - stojí to za to:)

10 Šegbar Šegbar | Web | 10. října 2009 v 13:30 | Reagovat

Není tomu dávno, kdy jsem stresu propadala, tak jak píšeš. Později jsem se naučila nedělat z komára velblouda a prospělo mi to. Když něco nestihnu či jsem na to zapomněla, tak to přenechávám svému osudu a pokud to jde, později to spravím....

Zajímavý článek :-)

11 La Duchesse La Duchesse | Web | 10. října 2009 v 15:41 | Reagovat

[5]: Aha, tak to jsem to asi špatně pochopila. . . :-)

12 Lúmenn Lúmenn | Web | 10. října 2009 v 16:27 | Reagovat

[11]: nene, já to špatně popsala, budu se k tomu vracet až ve třetí části těchto článků, takže vydrž do úterka:)

13 La Duchesse La Duchesse | Web | 10. října 2009 v 17:22 | Reagovat

[12]: Dobře, to se těším ;-)

14 veruce veruce | Web | 10. října 2009 v 19:49 | Reagovat

Opravdu zajímavý článek a myslím, že máš naprostou pravdu. Je to taky o tom, že dnešní generace lidí už ani neumí pořádně odpočívat nebo odpočinkem nechce plýtvat čas a pak už je to začarovaný kruh - bez odpočinku je člověk pod ještě větším tlakem...

15 P.Bloody P.Bloody | 10. října 2009 v 20:40 | Reagovat

hmm.. já možná i vím (spíš určitě), co je původcem stresu a mé ,,záhadné" nemoci, na kterou nestačila antibiotika ani pražské rozbory krve, moje nemoc vlastně neexistuje, ale já nemůžu polykat, mluvit ani spát... bohužel ten zdroj nelze odstranit, ledaže bych vraždila.

16 Alue Alue | 10. října 2009 v 20:48 | Reagovat

nemáš o čem psát, tak kopíruješ moje témata článků. Skvěle ubohý.
krom tohoto už jsem narazila na tvůj paskvil pokus o vesmírné zákony, nebo článek jak komunikovat s vílami.

17 Petr Pan Petr Pan | 11. října 2009 v 1:14 | Reagovat

Petr Pan podporuje Lúmenn. Huš Aluško do postele, tam spolu máme větší srandu.

18 Bels Bels | Web | 11. října 2009 v 11:24 | Reagovat

Dobrý článek. Docela se v něm i vidim. Lítám po doktorech aby mi zjistili proč se mi špatně dýchá a buší mi srdce, nikdo nic nezjistil. Trpím bolestí břicha a hlavy. Žiju ve stresu a vím to.
Neshoduji se sice moc s příklady, které jsi napsala níž pod obrázkem, ale i na těch trochu něco je. Možná na tom nejsem tolik špatně. Popadají mě takové stavy ale později si řeknu, že i kdybych to a to podělala tak to můžu kdykoli spravit.
Ale je pravda, že na mě hodně působí okolí a ten stereotip. Všichni kolem spěchají a nestíhají, valí se na nás kopa toho co musíme udělat...
Bože a to si nedokážu představit jaký to bude před maturou...xD
Fakt dobrej článek, alespoň jsem si uvědomila jak na tom jsem.

19 Luz Luz | Web | 11. října 2009 v 14:24 | Reagovat

Alue, sice máš na svých stránkách z nedávné doby to samé téma, ale od Lúmenn to není okopírovaný nápad. Pamatuju si, že už v červenci zmiňovala tohle na svém druhém blogu jako jedno z témat, o kterých se chystá psát.

20 Lúmenn Lúmenn | Web | 11. října 2009 v 14:50 | Reagovat

Alue, když člověk píše o duchovních tématech, holt se asi občas trefíme do stejného okruhu. To, že jsi napsala článek jak mluvit s vílami ani nevím a i kdybys o tom napsala celou knihu, já píšu své stránky a na ně dávám svoje články, nemám potřebu někoho kopírovat.
Pokud vím, můj a tvůj článek o vesmírných zákonech se podobá asi jako vejce stromu;) Takže o tom bych ani nemluvila.
A jak zmínila Luz, tento článek (resp.sérii) plánuju už od srpna (chceš-li důkaz tady je http://lumenn.blog.cz/0908/tydenni-novinky-10-16-8-2009) a bohužel myšlenky a nápady přišly až teď, kdy jsem si podruhé přečetla knížku Miluj svůj život od Luisy L.Hay, z níž hlavně čerpám inspiraci.
Aluško, buď tak hodná a uvědom si, že tvůj web není jedin na internetu a jsou i jiní lidé, co píšou články na podobná témata. Trošku uber z ega a smiř se s tím, hm?:)

21 Lady Rovena Lady Rovena | E-mail | Web | 11. října 2009 v 17:33 | Reagovat

[16]: a jéje :o/ Alue, pochybuju, že by tě Lúmenn kopírovala ... chce to víc pokory

22 Kitt C. Kitt C. | 13. října 2009 v 19:25 | Reagovat

Tenhle problém se mi asi vyhýbá :) Jsem docela líná (přiznávám :D) a flegmatik, takže přijdu domů, hodím pauzičku... Že se nestihnu něco naučit? Tak si potom tu známku opravím :D
Stres ke mě občas přichází těsně před něčím důležitým, ale rychle zase opadne. Takže se mě tohle zas až tak moc netýká :)

23 Tammy Tammy | Web | 29. října 2009 v 21:03 | Reagovat

Jak to vidím, vypadá to jako by to ani nepsala Alue :D Slovo jako ubohý jsem u ní teda ještě nezažila, no život je jedno velké překvapení xD Ale určitě nejsem sama, kdo si přečte třeba jedno téma od deseti lidí a pokaždé jinak a alespoň si utvoří svůj názor, a ne že přečte jeden a má bez přemýšlení jasno :D A vůbec, hlavně pokračuj informací není nikdy dost :)

24 sarka sarka | E-mail | 18. prosince 2010 v 21:54 | Reagovat

Jo je to opravdu jak z mého života. Létání po doktorech, pořád mě něco neskutečně bolí, bojím se být v noci sama s dětma, že zemřu a kdo se o ně postará. Bojím se být chvíli bez telefonu, že se bude něco dít dětem a já jim nepomůžu, že mi zemřou v rukách. Ale co s tím, jak se toho zbavit. v říjnu mi zemřela 17 letá dcera a já se v tom tak plácám a odnášejí to moji nejmilejší,JAK MĚ TO MRZÍ, ale co s tím?

25 Lúmenn Lúmenn | Web | 27. prosince 2010 v 17:41 | Reagovat

[24]: tento článek má pokračování, tohle je jen první část: http://poselsvetla.blog.cz/rubrika/psychicke-priciny-nemoci

26 Martin Riedl Martin Riedl | E-mail | Web | 15. května 2013 v 8:41 | Reagovat

[16]: Nic si z toho nedělej, Aluško. Vy obě, Lúmenn i ty, jste skvělé dušičky s dobrým srdcem. Když se v některých názorech neshodujete, tak tím vlastně lidi nabádáte, aby se začli ptát také svého vlastního nitra a přímo to žene k tomu, aby se zkusili spojit se svým andílkem :). Přeji Vám oběma jen to nejlepší a mějte se rády :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama