Psychické příčiny nemocí - II.část - Sebenenávist

11. října 2009 v 14:12 | Lúmenn |  Psychické příčiny nemocí
Minule jsme si povídali o stresu a strachu, jako hlavní příčině psycických a fyzických neduhů našeho těla a mysli. Dozvěděli jsme se, že stres a strach automaticky vedou k sebenenávisti, nejhorší nemoci nás všech. A dnes si o ní povíme něco víc.
První část naleznete zde, doporučuju přečíst ať neztratíte souvislosti;)

Nenávist k sobě samému - klíč ke všem bolestem

Podívejte se zpět na dnešní den, na včerejšek nebo na poslední týden. Kolikrát za tu dobu jste si řekli něco jako:
Já jsem blbý/á!
Já jsem ale trdlo!
Já jsem nešika!
Já jsem to zase posral/a.
Tak to se mi fakt nepovedlo…
Když se koukám do minulých dní já, najdu to nespočetněkrát, od malých blbostí až k větším rozhodnutím. Ale kolikrát jste si řekli:
Já jsem dobrý/á!
Já jsem ale šikula!
Já jsem tak chytrý/á!
Tak to jsem udělala moc dobře.
Tohle se mi opravdu povedlo.
Často si tyhle pochvalné věty říkáme z legrace nebo dokonce ironicky. Ale kolikrát se jimi opravdu upřímně a ze srdce pochválíme? Vždycky si při téhle příležitosti vzpomenu na základní školu, kdy mi kamarádka vtloukala do hlavy: "Samochvála smrdí." Kolikrát i vás rodiče, učitelé a kamarádi varovali před pýchou a nadutostí a proto jste se přestali chválit?
Sami sebe tedy nechválíme a když, tak jen výjimečně. Proto hledáme pochvalu a uznání u druhých lidí nebo prostřednictvím věcí. Když nás druzí chválí, je nám dobře, našli jsme to, co si sami nedáváme. Ale ne vždy nás naše okolí chválí - učitelé nebo zaměstnavatelé, rodiče nebo partneři, kamarádi, známí, všichni občas pronesou nějakou štiplavou poznámku, kritiku, nadávku. Sami se nechválíme (to přece smrdí) a oni nás nepochválili, co teď? Náš pochvalovací mechanismus už léta nefunguje a tak jediné špatné slovo nás zasáhne jako šíp prostředek terče. Celou dobu si říkáme, že jsme špatní a hele, oni nám to potvrzují, tak na tom asi něco bude.
Když nám druzí nedávají dost uznání, hledáme ho občas prostřednictvím získávání - vyděláváme hodně peněz, kupujeme si drahé věci, hodně se učíme a získáváme jednu dobrou známku za druhou a když se to náhodou nepovede podle našich představ, věta "jsi špatný" přispěchá na pomoc a nabídne se jako berlička. Dost chatrná berlička. Mimoto my vlastně netoužíme po tom, získat hodně věcí, ale po tom, aby nás za ně druzí chválili. Potřebujeme pocit lásky, chvály a uznání, který nám žádná věc nedá. A když naše získané statky nejsou dostatečně ohodnoceny, vracíme se v bludném kruhu na začátek.
Celý problém naší psychiky je tedy v tomto:
Nechválíme se (protože nám někdo někdy říkal, že chválit sám sebe je špatné, nevhodné a nedělá se to) a proto hledáme pochvalu u druhých nebo prostřednictvím získávání věcí (což ale není vždy naplňující, ne vždy nás druzí chválí a ne vždy získáme to, co chceme) a když to nevyjde, užíráme se sebenenávistí. Díky ní chceme po našem těle větší výkony, než jakých je schopno, trýzníme svoje tělo bolestmi nebo nemocemi, popřípadě utíkáme od naší věčné touhy po pochvale do postele s nějakou nemocí.
Většina z nás je zavřena ve věčném kolotoči stresu, strachu, sebenenávisti a zase stresu. Čím více jsme ve stresu, tím více máme strach, čím větší máme strach, tím méně věcí jsme schopni udělat, čím méně věcí jsme schopni udělat, tím více se nenávidíme, čím více se nenávidíme, tím více toužíme po pochvale a uznání zvenčí a tím více jsme ve stresu.
Už od dětství se snažíme zavděčit rodičům, učitelům, kamarádům a naše touhy jdou stranou. Podle psychologických pouček se většina naší osobnosti utváří ve věku do tří let - vše, co si pamatujete z tohoto věku jako křivdu, bolístku na duši nebo nedostatek lásky, zůstalo ve vašem podvědomí až dodnes a dělá to tam binec v podobě stresu, kdykoli se objeví nějaká podobná situace, kolotoč začne zase odznova.

Jak z kolotoče ven se dozvíte v poslední části článku, která je TADY.
 


Komentáře

1 Luz Luz | Web | 11. října 2009 v 14:27 | Reagovat

To je taky dost výstižné. Už nějakou dobu se snažím se na tom pracovat - změnit způsob, jak o sobě smýšlím a mluvím a zbavovat se všech těch v sobě zakořeněných negativismů.

2 Lord Lukáš Lord Lukáš | Web | 11. října 2009 v 15:20 | Reagovat

Můj názor je takový, že nepřemýšlejte nad negativním ale přemýšlejte raději nad tím dobrým (úsměv hele). Jinak pěkný hele.

3 Martin Martin | 11. října 2009 v 16:10 | Reagovat

Pravdivé, pěkně jsem se v tom poznal...

4 veruce veruce | Web | 11. října 2009 v 16:17 | Reagovat

Velice výstižné, ale bude ještě chvíli trvat, že bude výrok "samochvála smrdí" považován za nepravdivý...

5 Lady Rovena Lady Rovena | E-mail | Web | 11. října 2009 v 17:38 | Reagovat

Když mi něco upadne, tak vždycky prohlásím "to jsem ale šikovná" :o))) Je fakt, že občas se pochválím i veřejně (nedávno jsem se na blogu pochválila) :o)) ale také to cítím, jakože samochvála smrdí. Když mě pochválí někdo cizí, tak se stydím a je mi trapně :o)

6 Foxiss Foxiss | Web | 11. října 2009 v 17:38 | Reagovat

Vďakabohu, toto mám už dávno za sebou :) po odpustení bolo v okamihu po všetkom.. a spomienky na minulosť.. zostali iba spomienkami, bez zbytočných "démonov" živiacich sa mojou sebanenávisčou

7 Huntmaster Huntmaster | 12. října 2009 v 7:09 | Reagovat

Se článkem souhlasím, ale pořád tápám v tom, za co by se měl člověk mít rád.
Pro příklad 2 lidi.
První se má rád za to, jak vypadá, tam je všechno jasné.
Druhého vzhled nezajímá, ten se chce mít rád za svoje činy věci, které ho zajímají a chtěl by je dotáhnout do konce. Pravda je taková, že je není schopen dotáhnout někam, v hlavě ano, ve skutečném světě ne. Tento člověk se na sebe zlobí, protože zklamal sám sebe.
Za co se má tedy druhý člověk mít rád?

8 Lúmenn Lúmenn | Web | 12. října 2009 v 8:48 | Reagovat

[7]: mít se rád nemá žádné podmínky. Úspěch, štěstí a krása nespočívají v tom, že něco získáváme apod., nejprve je sebeláska a až potom přochází úspěch a pokroky. Sebeláska není odměna, je to začátek.
Je to možná těžko pochopitelné, ale za co máš rád třeba svého psa? Nic pro tebe neudělal, ničím si to nezasloužil, on prostě JE. Stejně tak ty prostě JSI a to je smysl tvého života, žít. To je hlavní a jediný důvod proč se mít rád. Protože žiješ, máš ten dar a můžeš žít. Myslíš, že bez lásky můžeš žít šťastně? Asi ne, co? Tak proč si ji odpíráš od člověka, se kterým budeš celý život? Sám od sebe?:)
Víc toho bude v příštím (posledním článkuú takže ještě chvilku vydrž, ale tohle snad bylo pochopitelné:)

9 Huntmaster Huntmaster | 12. října 2009 v 18:10 | Reagovat

[8]:
Je to pochopitelné, ale čekal jsem, že to napíšeš. Nebudu psát, proč s tím nesouhlasím, protože by to bylo na dlouho, ale rozhodně nad tvým článkem budu přemýšlet a zcela jistě počkám na poslední díl.

10 Moonlight Moonlight | 13. října 2009 v 18:25 | Reagovat

Samochvála smrdí....ale i Nepochválíš-li se sám, nikdo jiný to za tebe neudělá ;)

11 Kitt C. Kitt C. | 13. října 2009 v 20:48 | Reagovat

Hodně zajímavý článek :) Moc se mi do čtení této série nechtělo, ale vidím, že kdybych to nepřečetla, udělala bych velkou chybu...
Já se chválím často a ráda. Ano, samochvála smrdí, ale ne ve zravé míře :)

12 ok ok | 20. října 2009 v 17:48 | Reagovat

No samochvála smrdí jen v případě, že se chválím za něco co je poněkud trapné:) Nadávání si jsem se už taky na 95% odnaučil a spíš okamžitě přemýšlím co a jak jsem měl udělat jinak. Žádný sebeliskání.

13 Krasivija Krasivija | Web | 20. srpna 2011 v 17:00 | Reagovat

A to je nejhorší, když se snažíme zavděčit rodině, učitelům a spolužákům zároveň. A když si pak všechny věci odporují, tak to by si opravdu člověk uhnalnějakou ošklivou nemoc.

14 GVKB GVKB | E-mail | Web | 12. srpna 2013 v 17:37 | Reagovat

Vše začíná v okamžiku narození, jsme vržení do světa lásky a nenávisti, a musíme zde existovat, a snažit se zde přežít problémy a životní situace, které mnohdy ohrožují naši existenci.
Vztahy nás mohou proměnit v prezidenta, nebo v bezdomovce, porozumět vztahům, to je základ pro naší existenci.
Budeme si muset uvědomit že vše co je živé, to je jenom loutkou, kterou ovládají jiné loutky, svět života je absolutní loutkové divadlo, loutkou je i váš pes, nebo vaše kočka.
Loutka se nemůže bránit loutkám, které jí ovládají, protože pokud se bude bránit, bude za to potrestaná.
Všechny loutky co vás ovládají, od narození do smrti, se snaží o to, aby jste neměli rádi sami sebe.
Pokud budete mít rádi sami sebe, tak bude obtížné vás jako loutku ovládat.
Jakmile ve vás zakoření sebenenávist, tak následkem je deprese a konzumace drogy.
Čím větší je koncentrace lidí na malém prostoru, tím větší je zde spotřeba drog na jednoho člověka, protože sebenenávist, se proměňuje v něco, co je naprosto běžné.
Je to jako když zvíře co bylo svobodné, dáte najednou do klece, přelidnění to je ta klec, a následkem je vaše deprese, a konzumace drogy.
Peklo není po smrti, peklem je nám zde ten druhý, protože on je plný sebenenávisti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama