Musím? Ale ne, chci!

22. listopadu 2009 v 15:51 | Lúmenn |  Úvahy a zamyšlení
Znáte ten pocit, kdy máte hroznou chuť koukat se na film, jít na procházku nebo třeba jen tak lenošit s knížkou v posteli, ale místo toho musíte dělat úkoly do školy, uklízet nebo dohánět něco do práce.
Často si pak povzdechnete já bych tak chtěl/a dělat to a to, jenomže to nejde, nejřív musím to či ono.
Celý náš život se zdá být naplněn slovem musím, které s chci vytváří méně či více zdařilé kompromisy. Čím míň jsou vyhovující naším přáním, tím více máme pocit, že svůj život nežijeme, ale jsme žiti, že jsme neustále někam tlačeni a manipulováni, jako by nás ovládala vyšší síla - rodiči a šéfy počínaje a Bohem konče. Když si tohle uvědomíme, nebe našeho života se zakaboní a my se ptáme "proč nemůžu konečně jednou dělat co chci?". Slovíčko musím opřede naši duši i tělo a pocit, že nad ním nelze zvítězit se nejprve připlíží, pak nám skočí na záda a nakonec nás úplně pohltí.
Jenomže v té vší ukřivděnosti a zatrpklosti si neuvědomujeme, že nemusíme vůbec ale vůbec nic! Že povinnosti jsou jen konstruktem našich myslí a dojdeme-li v příčinách a následcích až k jádru věcí, zjistíme, že na počátku vždycky stojí jen a pouze naše chci.

Vrtíte se na židli a nevěřícně kroutíte hlavou? Nebojte se, hned to vysvětlím;)

Nedávno jsme ve škole dělali takové cvičení. Učitel zvedl křídu a ptal se: "Proč jsem ji zvedl?" A my měli postupně rozplétat řetězec příčin a následků. Naše odpovědi vám možná trochu poodhalí podstatu problému chci versus musím.
"Proč jsem zvedl křídu?"
"Abych mohl psát na tabuli."
"Proč chci psát na tabuli?"
"Protože jsem učitel."
"Proč jsem učitel?"
"Protože je to moje práce."
"Proč pracuji jako učitel?"
"Protože chci vydělat peníze a uživit rodinu."
V hledání odpovědí na věčná proč jsme ale došli i k druhému závěru: "Protože moje matka si vždycky přála, abych byl učitel." Tady jsme to ukončili, ale myslím, že moudřejší by bylo ptát se dál:
"Proč jsem dal na přání své matky?"
"Protože se jí chci zavděčit."
A máme to. I tomu nejjednoduššímu rozhodnutí předchází celá řada příčin. I za obyčejným "musím vynést koš" se dá najít důvod obsahující slovo chci (popřípadě nechci, třeba "nechci aby se maminka zlobila":)).

A co tím chci říct? Že nikdo a nic na celém světě vás nemůže manipulovat tam, kam nechcete. Nikdy. Každé vaše rozhodnutí, ať mu předchází jen vaše úvaha nebo hodinové donucování, kdy vám drží nůž na krku, je jen a jen vaše. Můžete mít různé důvody, můžou na vás být tvrdí, můžou vás nutit, ale jste to vždycky vy sami kdo vynese rozhodnutí, nikdo jiný. Jen vy sami se podíváte hluboko do svého nitra a zjistíte, co chcete nebo nechcete a podle toho vyberete správnou stezku.
Celý život je postavený jen na slůvku chci nebo nechci. Neexistuje nic mezi tím, žádné donucení, žádné manipulace, žádné povinnosti, žádné musím. A tak až příště mezi vámi bude stát rozhodnutí, kde na jedné straně budou vaše touhy a na straně druhé slůvko musím, projděte si celou stezku od splnění nepříjemné povinnosti až po kouzelné slovo chci, které pomocí jednoduchých otázek vždycky najdete.
Tak už víte, co chcete?:)
A jako bonus pár mých afirmací, které vám možná pomůžou:)

Chci chodit do školy, protože chci být chytrý/á a mít hodně vědomostí.
Chci chodit do práce, protože chci vydělat peníze.
Chci zhubnout/přibrat/cvičit, protože chci být krásný/á a líbit se sám/a sobě.
Chci si uklidit v pokoji, protože se v něm chci cítit příjemně.
Chci přestat kouřit/pít/hrát hazard/přejídat se..., protože chci na sebe být hrdý/chci být volný bez závislostí/chci být zdravý...
Chci přestat utrácet peníze za zbytečnosti, protože si chci ušetřit na něco pěkného.
Chci na sobě pracovat, protože chci být šťastný.
Atd. atd.

Až na vás příště zaútočí nějaké obtížné a zvlášť nepříjemné musím, zvládněte ho pomocí podobných vět, obsahujících jen slovíčko chci. Zkuste taky třeba jeden den každé musím, co vypustíte z pusy, nahradit chci. Zpočátku to půjde obtížně (to vím z vlastní zkušenosti), ale časem si zvyknete a najednou to půjde samo.
Uvědomění si, že za svůj život jsme zodpovědní jen a jen my sami není nepříjemné, naopak, je to jedno z nejcennějších poznání, k jakému můžeme dospět.
Hodně štěstí:) Lúmennka
 


Komentáře

1 Kitt C. Kitt C. | 22. listopadu 2009 v 16:44 | Reagovat

Wow.. opravdu za vším stojí chci :D

2 Petr Pan Petr Pan | 22. listopadu 2009 v 17:02 | Reagovat

Hezký hezký

3 Aailyyn Aailyyn | Web | 22. listopadu 2009 v 17:46 | Reagovat

Normálně sem nechodím a nekomentuju, ale zaujal mě článek u tebe na blogu a musím říct, že se mi povedlo nedávno dojít ke stejnému závěru.

4 Dalarius et Laixi Dalarius et Laixi | E-mail | Web | 22. listopadu 2009 v 17:52 | Reagovat

Asi jsem divný.
Mám stejný problém s učením. Nebaví mně to, ale přitom to jsou věci, co mně baví. Ale jakmile tam je škola, tak ne.
Příklad: Programujeme ve škole, a máme něco dodělat doma, a nebaví mně to. Přitom mně programování baví.
Chci se učit, ale stejně se to neděje. Nemám vůli. A skoro všechny motivace selhávají.

5 Ssajmi Ssajmi | E-mail | 22. listopadu 2009 v 18:40 | Reagovat

Ak som aj niekedy povedala, že niečo musím, sestra ma vždy odmalička opravovala, že musím iba jednu vec - a to zomrieť. Tak som to naučila :)

6 Huntmaster Huntmaster | 22. listopadu 2009 v 18:50 | Reagovat

Nemyslím si, že je to tak jednoduché. Už to jak se říká:"Chtít můžeš!!"
Trochu to dám dohromady a hodím do pece zase nějákou slohovku.

7 katrin1011 katrin1011 | Web | 22. listopadu 2009 v 18:53 | Reagovat

No jo, ale co když např. za žádnou cenu nechceš dát cizímu člověku 100 000Kč. Pak ti ale dá nůž na krk a ty je najednou dát chceš, protože víš, že je pro tebe tvůj život cennější. Ale předtím jsi to nechtěl a kdyby sis mohl vybrat bez nucení, tak by ses rozhodl jinak? Chceš to nebo nechceš, ale musíš? Prostě musím v případě, že mám na výběr sice z více možností, ale ani jednu nechci. V případě výše mám na výběr smrt nebo vydání peněz. Ani jedno nechci, ale mám si mezitím vybrat.

8 ANA ANA | Web | 22. listopadu 2009 v 19:19 | Reagovat

Katrin1011 má zajímavou připomínku. V případě ohrožení života si chcete život zachránit. Proto uděláte něco, co byste v normální situaci nedělali. Je to volba? Dá se říct, že je. Ale je to dobrovolná volba?
(Je mi jasný, že tady se jedná o extrém a ne o normální situaci. Stejně jako když je člověk sražen autem, nebo tramvají, taky si nestačí říct "chci".) Otázka je asi složitější. Ale v podstatě má Lumenn pravdu - je skutečně velmi málo věcí, které opravdu musíme.

9 Lúmenn Lúmenn | Web | 22. listopadu 2009 v 21:10 | Reagovat

[8]: nic nemusíme, jen umřít. Okamžik si ale určujeme sami tím, jak se chováme:) Když mi někdo dá nůž na krk, je to trochu jiná volba, ale zase - buď radši umřu, ale o peníze nepřijdu a nebo radši budu žít a zaplatím. Je to volba, i když nepříjemná, ale je to stále ta svobodná volba:)

[6]: myslím, že tohle téma článek neřeší:) Chtít můžeš je hláška kterou mimochodem nesnáším:) Neříkám, že vše co chci můžu, ale říkám, že vše, co dělám ve své podstatě chci, ať už z jakýchkoli důvodů:)

10 katrin1011 katrin1011 | Web | 22. listopadu 2009 v 21:26 | Reagovat

[9]: Jo já souhlasím, že první krok ke svobodě je uvědomit si toto a přijmout zodpovědnost za svoje volby. Ale když je volba nepříjemná, tak to podle mě není svobodná volba, je to nesvobodná volba:)

11 Martin Martin | 22. listopadu 2009 v 22:54 | Reagovat

Fakticky se tomu nedá nic vytknout, skutečně je to tak, jenže... minimálně v mém případě ta úvaha vůbec nepomáhá, spíše mě ještě víc roztrpčí a nic neřeší :|

12 Huntmaster Huntmaster | 23. listopadu 2009 v 8:33 | Reagovat

[9]:
Je to správná úvaha, to ano. Ale počítá se v ní pouze s "kostrou". Stejně jako názor, že všichni mají stejné možnosti, nemají. Podstatou ano, v realitě ne.
Tady je to to samé. Už to, že se člověk musí spokojit s tím, co je tady, na tomto světě, nese slovo musel. Samozřejmě, můžeš mu říct, že tu nemusí být, může se rozhodnout. Ale nemohl se rozhodnout jestli chce nebo nechce na tento svět, což je prvotní,nejdůležitější rozhodnutí. Musí projít počátek i konec. Konec je jasný, ale od počátku se všechno odvíjí a nic nemělo právo rozhodnout jestli chci nebo nechci na tento svět. A já to právo nemám, takže nebudu říkat, že jsem tu chtěl být, protože tu musím být.
Je jasné, že nikdy nebudu mít to, co chci. A proto si musím najít chtíče, musím si je najít, protože ty pravé nejsou. A člověk, který je nešťastný chce být podle tebe nešťastný?
A jestli považuješ svobodné rozhodnutí, že ti dá někdo vybrat mezi 2 volbami, tak teda nevím.
Nakonec hlášku "chtít můžeš" mám moc rád, protože nikdo nemůže říct, že není pravdivá:)

13 Lúmenn Lúmenn | Web | 23. listopadu 2009 v 9:33 | Reagovat

[12]: aha:D No víš, každý duše se před příchodem na tento svět svobodně rozhodla, že sem půjde, to že si na to nepamatuješ je tvůj problém:D Ne vážně, nechci si z tebe dělat srandu ani tě urážet, ale pro mě je toto rozhodnutí tak samozřejmé a jasné, že mě nikdy nenapadlo přemýšlet nad tím, že to někdo nechápe:)
A proč bys nikdy neměl to, co chceš? Co to je za nesmysl? Máš nekonečné možnosti, jasně, jsou omezené tvým tělem, ale nijak zvlášť (namítneš že ale dýchat a jíst musíš - nemusíš, chceš, když se nenadechneš, umřeš, jestli nechceš umřít, tak dýcháš:)). A člověk, který je nešťastný samozřejmě nešťastný být chce;) Kdyby nechtěl tak není:)
Víš, lidi mají pocit, že je jim něco podstrkováno, dávají někomu za vinu, že se zrodili nebo že jim někdo blízký umřel, ale absoultně nechápou podstatu a mají dojem, že všechno se jim stalo.  Nic se ti nestane jen tak, vše je výsledkem tvých myšlenek, ať už těch co nově stvoříš, tak i těch, co si sebou neseš třeba i několik životů. Až tohle lidi pochopí, stanou se svobodnými, protože jediné, co je poutá, je jejich mysl;)

14 Huntmaster Huntmaster | 23. listopadu 2009 v 10:50 | Reagovat

[13]: (Taky) Aha, zase to tvé neprůstřelné přesvedčení, ale budiž, spekulace o minulých životech mě nemůže urazit (teď se zase neuraz ty:)).
Nekonečné možnosti? Pravda, můžu si myslet na cokoli, snít o čemkoli, ale je to jen a pouze náhrada skutečnosti (A ještě neuspokojivá). V reálném světě to ale není tak, to je jasné. Vím, že to myslíš jinak, ale když nemůžu mít takovou drobnost jako město odpovídající své době, tak zdaleka nemůžu mít věci složitější.
Pokud vím, tak podstatu nechápe nikdo. Ani ty, ani já, ani třeba Onni (no i když...:D), prostě nikdo. Je to ještě sakra hodně skrytá věc.
A lidé dávají nepochopitelné někomu za vinu, protože nevědí proč. Když ti řeknu, ať skáčeš hodinu na jedné noze, tak se také zeptáš proč, to je pro člověka přirozené. Jen jde o to, co určitého člověka uspokojí, jestli víra nebo materiál, obojí je správné.

15 Lord Lukas Lord Lukas | Web | 23. listopadu 2009 v 13:27 | Reagovat

Zajímavé. Pěkné. Vidím v předešlém komentáři myšlenku o minulých životech. Tedy reinkarnace. V tomto případě říkám že reinkarnace samozřejmě je. A filosofování o nekonečných možnostech se zdá zbytečné. Ale to je jenom můj názor.

16 Katrin1011 Katrin1011 | 23. listopadu 2009 v 16:14 | Reagovat

[13]: To já s tebou v tomhle souhlasím. Nedošlo mi, že vlastně si každý svou nynější realitu, kde si vybírá, stvořil svými myšlenkami. A proto to bude asi pravdivé. Současný život jsme si samozřejmě vybrali.

17 Bels Revenge Bels Revenge | Web | 23. listopadu 2009 v 21:23 | Reagovat

zajímavé ... a poučné. Dá se v tom vyčíst spoustu moudra :) Díky

ehm
Chci chodit na tvůj blog, protože se tu dozvím spoustu věcí co bych se jinde nedozvěděla :)

18 poselsvetla poselsvetla | Web | 23. listopadu 2009 v 21:47 | Reagovat

[14]: jistě, každý věří v něco jiného, takže ti nebudu vnucovat svlj názor, ale myslím, že víra v reinkarnaci mnohé vysvětluje a objasňuje.
Hele a uvažoval jsi třeba někdy nad tím, proč chceš třeba žít v jiné době? Zkus ta přání pochopit:) Mimoto - taková touha potvrzuje právě reinkarnaci, protože vzpomínky se v tobě probouzí a pokud tvůlj min. život byl násilně a náhle ukončen, máš pocit, že sem nepatříš:) Ale to je jen můj pocit:)

19 Huntmaster Huntmaster | 24. listopadu 2009 v 15:50 | Reagovat

[18]: Nevím, kdo všechno někdy měl ten pocit(že sem nepatří), ale mně přijde, že je většina věcí na světě špatně. Samozřejmě se jim vyhýbám, takže vlastně nedělám téměř nic. Ale s příhledem na to co jsi napsala by to tedy znamenalo, že ty myšlenky ve mně probudil někdo z budoucnosti:D, protože já do jiný doby nechci. Ale nevím, jestli se reinkarnace vztahuje i na budoucnost:)

20 Lúmenn Lúmenn | Web | 25. listopadu 2009 v 11:01 | Reagovat

[19]: aha tak to jsem to asi špatně pochopila, mi z tvého komentáře vyznívalo, že chceš jít v jiné době, protože tahle se ti nelíbí. Tak to promiň;)

21 Huntmaster Huntmaster | 25. listopadu 2009 v 14:00 | Reagovat

[20]: Ty jsi to pochopila dobře, to já to špatně napsal. Chci jen a pouze do budoucnosti, tam si myslím (vím), že najdu to, co chci.
Tak mi promiň ty:)

22 Lúmenn Lúmenn | Web | 25. listopadu 2009 v 16:10 | Reagovat

[21]: teda, ještě jsem neslyšela o člověku, co byl chtěl žít v budoucnosti:) Přitom netušíš, jaká budoucnost může být, aby se ti tvá přání časem nevymstila:)

23 Huntmaster Huntmaster | 25. listopadu 2009 v 20:04 | Reagovat

To máš pravdu, nevím to. Ale společnost se vyvíjí pomalu (bohužel), ale vyvíjí se.
Samozřejmě budoucnost myslím tak 500 let dopředu, za "svoji" budoucnost se dožiji pouze nepatrných změn a nejhorší je, že to vím. Ze své nynější pozice si můžu leda zajít do Alcoru a nechat se zmrazit. Je to trochu divné a děsivé, ale můžeš s touto firmou uzavřít smlouvu, že v případě smrti tě naloží "k ledu", aby tě za 10,20,50,200 let probudili znovu k životu a vyléčili ti příčinu tvé smrti. Vůbec nevím, jak bych reagoval, kdybych se probudil za 50 let a pamatoval si všechno, ale jen to ,co se stalo před půl stoletím.
To už jsem ale zase s tématem úpně jinde.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama