Vidění "chyb na těle" aneb věříte si?

3. listopadu 2009 v 17:18 | Lúmenn |  Moje zážitky a pokroky
Před nějakým časem jsem u sebe objevila schopnost vidět zdravotní neduhy. Začalo to v době, kdy jsem začala chodit do svého meditačního světa a seznámila se s elfím šamanem Saygaronem. Ten mě naučil meditační techniku (najdete ji zde, pod názvem Očistná meditační technika), při které jsem do těla rozlévala pozitivní energii. Jak jsem se tak dívala na své tělo, na některých místech jsem viděla černé nebo tmavší fleky.
Moc jsem tomu tehdy nevěnovala pozornost, protože jsem měla dojem, že je tam vidím kvůli tomu, že vím, že v tom místě mám nějaký problém - flek na plicích způsobuje astma, na páteři mé vleklé bolesti páteře apod.
Uběhlo asi půl roku a já tuhle schopnost nijak necvičila ani se o ni moc nezajímala. A pak jsem se náhodou připletla k tomu, když kamarád přišel za druhým kamarádem, že má chřipku a bolí ho v krku, ať mu dá reiki. A jak tak ležel na zemi a ten druhý ho reikoval, napadlo mě nevím proč se na jeho tělo zaměřit a vnímat ty černé fleky.
Měl chřipku a tak jsem fleky viděla na krku a plicích, což jsem si zase zdůvodnila rozumově. Ale zaujalo mě, že vidím fleky na kolenech a to dost výrazné. O chvíli později, když bylo po reiki, se kamarád zvedl a říká: "Prosím tě, vem mi i kolena, jak je mám po operaci, tak mě při té chřipce hrozně bolí."
To jsem ztuhla a nechápala - tentokrát jsem nemohla předpokládat, kde je nemoc, protože jsem netušila, že má kámoš něco s koleny! Docela mě to dostalo a při nejbližší příležitosti jsem se podívala při večerní meditaci na své tělo - objevil se klasický obraz fleků na plicích a páteři a tentokrát i kyčlích, které mě bolely. Kupodivu jsem ale viděla i skvrnu na podbřišku. Nic mě tam nebolelo, menzes jsem neměla a netušila jsem, o co go.
Uběhl týden, začal mě šíleně bolet podbřišek a gynekolog diagnostikoval zánět. Zase jsem nemohla o problému vědět a přesto jsem ho zahlédla na mapě těla!
Tohle se stalo asi před třemi týdny, ale od té doby se do tohoto nepouštím. Finn mi říkal, ať se podívám na něj, kde má "bordel", ale já nějak nemohla. Možná to znáte sami - když po vás někdo chce demonstraci nějakých "nadpřirozených" schopností nebo i nějaké běžné dovednosti, zaseknete se a na povel to prostě nejde, protože máte strach, že vaše schopnost není dost dobrá.
Já osobně se bojím toho, že se spletu a budu takříkajíc "za vola". Že se podívám špatně a někoho třeba svou vizí vyděsím a nebo naopak on bude v pořádku a vysměje se mi. Nejhorší je ale pocit, že neobstojím sama před sebou. A tak když po mě Finn chtěl ať se na něj podívám, nešlo to mi to zobrazit ani v duchu, přestože bych mu to nahlas neřekla.
Takže mám v plánu zatím cvičit "v skrytu" a až si budu jistá, možná to začnu praktikovat. Podobně to mám i s viděním aury, dokonce i s vykládáním karet druhým lidem, pořád tam je ten blok, že to řeknu či udělám špatně.
A co vy? Znáte ten pocit? Vidíte něco, co jiní ne a máte strach s tím vyrukovat? Podělte se o své zkušenosti v komentářích či anketě:)
 


Komentáře

1 Huntmaster Huntmaster | 3. listopadu 2009 v 17:53 | Reagovat

"Za vola" jsem byl už stokrát, takže mi to vůbec nevadí. A také jsem se naučil neříkat "páky na mě", protože nepotřebuji, aby někdo přesně věděl, jak mě má rozesmát nebo vyděsit nebo naštvat.A myslím si, že to neví nikdo kromě mě. To mě přivádí k obecně známému termínu, že člověk se snaží všechno kolem sebe pochopit, avšak se ani nevyzná sám v sobě. Tomu ale oponuji, protože VÍM kdo jsem, čeho jsem schopen a jak budu reagovat na každý podnět, takže u mě neexistuje , že něco dělám a  nevím proč nebo proč  mám tuhle nebo onu  náladu. Zkrátka se znám až za hrob.
Abych se vrátil k tématu, tak já vidím to ,co ostatní, ale z jiného úhlu. Nebo občas píšu věci, které dávají smysl jenom mně, oni zdánlivě dávají smysl, ale pro mě je tam něco jiného. No zní to trochu divně, to uznávám, ale je to tak.
Mě nejvíce trápí pocit, že vlastně nevím, proč všechno existuje, i když jsem už vymyslel několik teorií, ale nejde je podložit a s tím se prostě nesmířím a nedá mi to spát. Všude mi tvrdí, ať si užívám života nebo tak něco, tak to ale u mě nefunguje, protože s tím se vnitřně nesmířím ani za všechny (pomíjivé) krásy na tomto světě:)

2 Sisi Sisi | 3. listopadu 2009 v 18:58 | Reagovat

Ten pocit, dosť dobre poznám.

3 Foxiss Foxiss | Web | 3. listopadu 2009 v 19:37 | Reagovat

Vieš o tom, že som šťastný aj za teba? Osobne vítam každý jeden úspech čo ma stretne :-) A čo si spomínala toho, čo hovoril že máš liečiteľské schopnosti, tak sa isto nemýlil, stačí ich rozvinúť - držím palce :-)

4 Lady Rovena Lady Rovena | E-mail | Web | 4. listopadu 2009 v 9:10 | Reagovat

také to tak mívám...řeším takhle bylinky (když někomu doporučím určitý druh čaje). Vždycky se držím zpátky a mám strach, že kdybych "naordinovala" nějaký pořádný, tak že uškodím. Takže raději doporučím méně "škodlivý", ale mnohdy je léčba delší. Dotyčný si pak může myslet, že to vůbec nefunguje, což mě pak samozřejmě mrzí, ale zkrátka nechci uškodit. Každý člověk jinak reaguje na určité čaje (to už jsem zjistila i na sobě) Tohle mám i s výkladem Run. Také mám obavy říct to co si myslím nebo vidím a vždycky to nějak zaobalím nebo řeknu, že je to nečitelné. Myslím, že to také bude chtít intenzívnější trénink a víc sebevědomí :o)

5 datlik datlik | 4. listopadu 2009 v 13:06 | Reagovat

Úplně vás chápu. Jakmile člověk na sobě něco objeví, nějakou novou schopnost, tak si myslí že něco aspoň trochu umí nebo tak a potom když by mělo dojít na lámání chleba, je to horší a člověk se blokne, že nebude dost dobrej, že to zvorá a ostatní už mu nebudou věřit atd. Je to asi o tom sebevědomí a tréninku apod. :) Ale jinak moc zajímavý článek ;-)

6 Šegbar Šegbar | Web | 4. listopadu 2009 v 15:32 | Reagovat

Jak říkáš, vidění aury. Tohle si, ale nechávám pro sebe, protože těm, o kterém jsem se o tom zmínila mě málem poslali do Bohnic...tadyk samozřejmě nepočítám rodinu ;-)
Máš skvělý dar. Na tvém místě bych ho trénovala, co nejvíce...nikdy nemůžeš vědět, komu v budoucnu díky tomu pomůžeš...

7 Avy... Avy... | 4. listopadu 2009 v 19:49 | Reagovat

Tak to je zajímavé a rozhodně by si se neměla bát neúspěchu...určitě pokračuj ve cvičení, uvidíš, kdy se ti to bude třeba hodit....u mě se také někdy objevují senzibilní schopnosti a pár osob už si toho povšimlo, ale myslím, že za blázna nejsem, i když (také se snažím moc se neprojevovat)...zkrátka jsme moc nesebevědommí nebo se bojíme nepochopení (není lepší být opatrný?)...to je přece lidské....a jinak pěkná víla....

8 kk kk | E-mail | Web | 17. listopadu 2009 v 19:28 | Reagovat

nevidím auru ani "neduhy", ale vycítím je. nevidím flek, ale napadne mě slovo. Hlavně jsem u pár lidí viděla, že brzy umřou.. Třeba u jedný paní, která se prý úspěšně uzdravila z rakoviny. Tenkrát jsme ji potkali a já měla v hlavě slovo "umře". Ptala jsem se ostatních, jestli slyšeli jak na tom je, a všichni říkali, že už dobře. Jennže ona do půl roku umřela.

9 Lúmenn Lúmenn | Web | 18. listopadu 2009 v 9:27 | Reagovat

[8]: jj to znám, mě se tohle nestává u nemocí, ale u toho, když lidi lžou, prostě v hlavě slyším místo jejich keců to, co si vážně myslí, bohužel to nejde napovel, ale objeví se to jen občas. Ale já to aspoň tomu lháři můžu říct, kdybys na tu paní vybalila "umřete" tak to asi nebude dobrý nápad:D

10 Sima Sima | 22. prosince 2009 v 14:25 | Reagovat

To se mi taky stává. Třeba u našeho dějepisáře. Po první hodině jsem holkám ze třídy říkala, že má něco se srdcem. A druhou hodinu začal kašlat a: "Pardon, mám problémy se srdcem!"
Anebo mámin žlučník apod... Zajímavý. :)

11 Lady Hestia Lady Hestia | E-mail | Web | 21. května 2011 v 20:09 | Reagovat

[9]: jestli je to tak i u mně zatím nevím, neboť jsme všichni dlouhodobě zdraví, takže o tom raději ani nebudu přemýšlet :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama