Magie, láska...

24. června 2011 v 22:30 | Lúmenn |  Úvahy a zamyšlení
Téma týdne blogu.cz je tentokrátě magie a byl by to hřích se nevyjádřit k tomu, o čem jsou de facto celé tyto stránky. Jen se mi těžko hledají slova, protože mám pocit, že jsem k tomuto tématu už napsala snad vše, co se dalo.
Nejlépe můj názor vystihuje článek s názvem Věříte na magii? A co je to vlastně magie?. Když pročítám ta již téměř dva roky stará slova, zamotávám se do myšlenek a docházím k závěru, že vše podstatné již bylo řečeno a že i po takové době můžu říct, že mám stále stejný názor.
Trochu mě mrzí to, že po takové době, kdy se těmto věcem věnuji, jsem nějak ustrnula na mrtvém bodě a není dost času ani chuti věnovat se dalším věcem, číst knihy, dělat rituály a vizualizace. Můj život utíká v příliš rychlém tempu a na mysl a její zklidňování a ovládání mi zbývá stále méně prostoru. Večer usínám vyčerpaná, unavená a nabitá tolika zážitky, že místo tradiční meditace, kterou jsem dříve dělávala téměř před každým usnutím, jen proletím vnitřním zrakem celý den a usnu.
Přesto je ale jeden druh magie, který se učím ovládat stále více a naplňuje moje srdce. A tím je láska.


Co je na lásce magického? Je to nejmocnější přitažlivá síla ve Vesmíru a její moc sahá daleko za naše chápání. Naučit se ji prožívat není snadné, ale pokud se to člověku podaří, jeho minulost i budoucnost se slijí do jednoho jediného přítomného okamžiku, ve kterém jeho štěstí dosáhne vrcholu a náhle není třeba nic jiného, než prostě být.
A nebavíme se teď jen o lásce k člověku, o lásce milenecké, ale o jakékoli formě lásky, jakou jen lze zažít. O chvíli, kdy vás objímá blízký kamarád a děkuje za krásně strávené okamžiky. O chvíli, kdy sedíte v lese opření o strom a kromě slastného pocitu slunce za víčky vnímáte jen tlukot svého srdce a hemžení lesa, který je náhle tolik blízký vašemu srdci. O chvíli, kdy ležíte na zádech a kousek od vás praská oheň, zatímco na obloze blikají hvězdy, které vám dávají pocit spojení s celým universem.
Láska to totiž není jen slastný pocit někde u srdce, ale pocit sounáležitosti, pocit, že někam patříte a že místo a čas, kde se právě nacházíte, je to jediné správné, že jste tady a teď v tom nejširším smyslu slova.

Za svůj život jsem seznala, že láska je ta nejmocnější magie ze všech a že stará přísloví mají prvaud, když říkají, že láska hory přenáší. Nejen hory, ale klidně i celá pohoří, planety a světy. Láska hýbe vším, co stojí za to, láska je všude a v každém okamžiku si ji lze prožít, nadýchat se jí a nechat se jí prostoupit.
Běžte do lesa a obejměte strom. Běžte ke svému psovi, kočce, potkanovi, prostě zvířátku a položte mu ruku na hebkou srst. Lehněte si na trávu a koukejte do nebe. Zavolejte svého andílka a požádejte ho, ať vás přikryje svými křídly. Podívejte se na krásný obraz, poslechněte si píseň. Obejměte kamaráda. nebo udělejte cokoli a udělejte to teď hned, abyste prožili magický okamžik. Abyste prožili lásku.

S láskou (tou především) a úsměvem (protože to je jeden z nejlepších způsobů, jak lásku rozdávat lidem) vaše Lúmennka
 


Komentáře

1 Teia Warrilow Gingl Teia Warrilow Gingl | E-mail | Web | 24. června 2011 v 22:34 | Reagovat

Krásně napsané, ale dovolím si nesouhlasit. Za nejsilnější emoci považuji strach. A také si nejsem jistá, jestli toho láska tolik unese. Některé věci prostě asi nemají být.

2 Míša Míša | 25. června 2011 v 1:15 | Reagovat

[1]:  když nad tím tak uvažuji ... u mě to vždy bylo tak, že láska strach zahnala .. jsou věci, které bych jinak nikdy neudělala, kvůli strachu ;)

3 phoenix phoenix | Web | 25. června 2011 v 8:27 | Reagovat

[1]: imho je strach prostě jen nedostatek lásky a důvěry (jako tma nedostatkem světla)...

4 Lúmenn Lúmenn | Web | 25. června 2011 v 12:33 | Reagovat

[1]: to je smutné, protože to, že považuješ strach za silnější znamená, že nemáš v sobě dost lásky. Protože jak napsal phoenix, strach je jen nedostatkem ládky

5 Lúmenn Lúmenn | Web | 25. června 2011 v 12:34 | Reagovat

[4]: *lásky

6 Lady Hestia Lady Hestia | E-mail | Web | 25. června 2011 v 14:19 | Reagovat

Krásně řečeno, ani jsem neměla ponětí o tom, jaká magie je láska, ale prožívala jsem ji s radostí a jak často to jen šlo. Já také večer sotva stihnu "zaběhnout" do meditace a obejmout se s patrony nebo si očistit čakry. Nevím, ale ať už sedím, ležím nebo jsem v jakékoli jiné poloze, vždycky usnu, jako kdyby mne něco blokovalo, něco mi nedovolovalo se očistit a bohužel na meditaci nemám příliš času ani přes den. Dnes by se mi to ale mělo podařit. S kamarádkou sdílíme své nadšení pro volné dovádění na travnatých plochách našeho podvědomí, vždycky si sedneme vedle sebe a meditujeme a pak si vyprávíme, co jsme zažily. Každá meditace je pro nás obě jedno velké dobrodružství. Nebýt té šťastné náhody, kdy jsem narazila na tvůj blog, nedokázala bych se radovat ze života, uvolnit se a milovat tak jako miluji dnes :) Jsem ráda, že toto štěstí můžu předávat dál, na všechny strany s vědomím, že kdo jen bude chtít, může se chopit šance na šťastnější život. Děkuji ti, Lúmennko :)

7 Krasivija Krasivija | Web | 25. června 2011 v 17:50 | Reagovat

[1]: Ano, strach je nebezpečná magie, když to bereš takhle.

Ale věřím, že existuje několik druhů strachu.

Buď je to takový ten strach normální, který člověku brání dělat něco špatného a napovídá, co má šlověk dělat, když je v nebezpečí. V tu chvíli nám strach radí, jestli máme utéct, nebo se bránit a nebo by nebylo lepší, stát na místě a doufat, to bude to nejlepší. A právě takový tenhle srach je spjat s instinkty, kteeré u některých lidí už nemusí funguvat správně vlivem dnešního příliž materialistiského světa.

Pak je to fobie. Ta podle mě taky může vzniknout z nějakého zážitku z minulých životů. Ještě, že žádnou takovou fobii nemám.

Pak je to výše uvedený nedostatek lásky a důvěry. A myslím že je to i kolikrát nedostatek sebedůvěry.

A pak je to takový ten strach, kdy člověk se v noci po tmě krčí se pod peřinou a bojí se jít i na záchod. Jakýsi strach z něčeho ničeho.
Někdy je to způsobeno nějakým špatným snem, ale to netrvá dlouho.
Hroší je, když se člověk takto bojí noc co noc před usnutím a i během dne.
To už pak není něco v pořádku s prostředím, kde člověk žije.

Hlavně to, co tady píšu, berte tak, že je to psáno tak, jak to já cítím.

Každopádně, jako alegorii strachu si já vždycky představuju jakého si chlapa, který měří dva metry, je takový robustní a široký, ale obézní ne. Má dlouhý meč, vikingské oblečení, drátěnou košili a dlouhé řídké vlasy a žije v zami Strachu, kde vládnou věčné větry. Je tam spoustu pohoří a hor a i v údolí je spoustu kamenného povrchu.

No, a mohle bych pokračovat dál. J8 mám příliž bujnou fantasii. To se musí využít. Na tohle téma by se krásně psala nějaká povídka, nebo pohádka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama