Magie stromů I. - Jak komunikovat se stromy

22. října 2011 v 20:26 | Lúmenn |  Magie stromů
Často mi chodí dotazy, týkající se stromů - jak je žádat o energii, jak s nimi být v kontaktu a jaké stromy vlastně jsou. A na základě vašich častých otázek jsem se rozhodla, že je na čase vytvořit nějaký článek,v němž byste mohli najít odpovědi. O magii stromů jsem tu zatím psala jen okrajově - hlavně o vlastnostech jednotlivých stromů, o tom, jaké jsou třeba břízy nebo duby, ale co dosud chybělo, jsou nějaké univerzální návody, jak se se stromy zkontaktovat a jak využít jejich sílu.
A k tomu poslouží tato série článků - ještě nevím, kolik jich nakonec bude, protože téma stromové magie je poměrně obsáhlé. V tomto prvním díle začneme zlehka - podíváme se jak vlastně se stromy komunikovat. V dalším díle se podíváme na to, jak si se stromy vyměňovat energii a v dalších dílech by nás měla čekat některá kouzla a rituály, které se dají dělat za pomoci stromů.




Co jsou vlastně stromy zač?

Někomu to přijde divné - komunikovat se stromem? Copak to jde? Ano, jde. Strom sice nemluví, ale je to živá bytost, která dokáže přemýšlet, žít a růst a za svůj život, který je často mnohonásobně delší než život člověka, získá velkou moudrost. Strom samotný - tedy dřevo, kořeny a listí, je jen tělo. Tak jako nohy a ruce nemohou samy existovat a projevovat se, tak ani strom tak, jak si jej představíme, není inteligentní bytostí. Ale zatímco naše tělo obývá duše, která mu dává osobnost a život, tělo stromu obývá tzv. déva.
Déva je něco jako duše stromu, jeho osobnost. Dévové přicházejí z Jednoty do níž se po smrti stromu zase navrací. Ale pozor - když utrhnete větévku, ta ihned neodumře, ale žije dál a v ní přežívá i malý kousek dévy, který s větví putuje dál. Proto má dřevěný nábytek "duši" a je příjemnější než plastový. A proto je pohled na vykácený les nebo les napadený chorobou tak smutný - pařez má kořeny a stále žije, takže zbytky nešťastných zbytků duše stromů, dévů, zůstávají na tom místě další roky, osamělé a nešťastné, dokud pařez neodumře. Netrhejte proto nikdy zbytečně větve ze stromů a je-li to možné, po skácení stromu vyrvěte ze země i pařez, ať déva může v pokoji odejít.


Jak se stromy, resp. s dévy komunikovat?

V každém stromu žije specifický druh dévy podle druhu stromu - v bříze jsou to dévové s jemnějšími, až ženskými energiemi, v dubu zase majestátní, silní hromotlučtí dévové. Každý strom má ale i své individuální vlastnosti - podle toho, kde roste a jak často přichází do kontaktu s lidmi. Některé stromy v hlubokém lesemůže být těžké zkontaktovat, někdy se těší na lidskou společnost a naopak - stromy v parcích jsou někdy na lidi naštvaní a nesnáší je, jindy se s nimi rádi baví.
Inu, každý strom je individuální osobností a záleží jen na vás, s kterým se dáte do řeči jako první. Důležité je, aby vám byl strom na první pohled sympatický, něčím vás zaujal. Stromy, které rostou v krajině osamoceně bývají sdílnější a hlavně silnější než stromy, které rostou v lese. Asi je to dostatkem živin a slunce, koneckonců, když máte hlad taky si nechcete moc povídat:)
Se stromem mluvte jako s člověkem - déva slyší vaše myšlenky a rozumí vám. Když ke stromu přijdete, položte na něj dlaň, jako byste mu podávali ruku a pozdravte jej. Pokud ucítíte příjemný pocit, strom vás také zdraví a je ochoten se svámi bavit, pokud vám po zádech přejede mráz nebo vám bude nepříjemně, strom komunikovat nechce, pak se s ním rozlučte a najděte si nějaký jiný.
Jakmile najdete ochotný, přátelský strom, můžete se o něj opřít dlaněmi nebo si k němu sednout, hlavně se ho stále dotýkejte, komunikace s dévou je tak snažší. Můžete nechat stromať vám vypráví nebo se ho zeptat na nějakou otázku. Až ji vyslovíte (nebo až se rozhodnete, že vás zajímá příběh stromu), sedněte si, dotýkejte se kmene a na nic nemyslete. Prostě vyprázdněte hlavu a nechejte dévu, ať ji naplní obrazy. Možná jim zpočátku nebudete rozumět, protože stromy vnímají a myslí jinak, než lidé, ale nechejte to plynout a déva se vám pŕizpůsobí, abyste to chápali. Hlavně trpělivě naslouchejte a nepřerušujte strom, oni žijí dlouho a mluví často pomalu, na všechno mají čas, nejsou jako my lidé, uspěchaní a maličcí. Jsou velcí a majestátní a žijí velice pomalu a pomalu rostou i se rozmnožují. To se od stromů můžete naučit jako první - nespěchat, jen nechávat čas plynout kolem sebe a všechno vnímat, nic nesoudit, jen růst a žít.

Jak komunikovat se stromy už tedy víme, v dalším díle se naučíme, jak si od stromů brát energii tak, abyste jim neublížili a nedělali nic destruktivního:)

 


Komentáře

1 Krasivija Krasivija | Web | 22. října 2011 v 23:50 | Reagovat

Já už se stromy komunikuju. Dokonce si i myslím, že stromům kolikrát rozumím líp než lidem. A máš pravdu. Nemocné stormy jsou smutné a někdy i pláčou. Znám stromy, s nějakými boulemy či nádory na kmeni. Nevím, co to je, ale asi je to bolí. Chudáci malí. Totiž velcí.

2 Lili Lili | 23. října 2011 v 11:19 | Reagovat

Když jsme ještě bydleli jinde, brzo to bude už rok, měla jsem kousek od domu les a v něm strom, za kterým jsem chodila. Byl to majestatný buk a jako malí jsme si dělali srandu, že jeho větev připomíná šibenici. Chodila jsem za ním, dokonce jsem v některé dny přímo cítila, že mě lez volá a vábí. Vždy jsem se o něj opřela zády a cítila, jak mě v nich příjemně brní. Byl to zvláštní pocit. Až díky tvému článku jsem si na něj zase vzpomněla. Až půjdem na vše svatý na hřbitov, musím se za ním stavit :)

3 Lennroe Lennroe | 23. října 2011 v 14:57 | Reagovat

Nejúžasnější jsou vrby, ačkoli jsou někdy zvláštním způsobem mrzuté a tak javory a někdy lípy. S jehličnanem se mi nikdy komunikovat nepodařilo. Je to hrozně zvláštní pocit, když strom volá nebo odpovídá, nebo když je někde na jednom místě hodně přátelských stromů. Obyčejně ty starší bývají kupodivu přátelštější, jen toho někdy moc nenamluví. A málokdy se člověk setká s tím, že by se strom nenechal hladit. S ničím jiným se mi nikdy komunikovat nepodařilo, ale se stromy je to naprosto přirozené. Možná i proto na mě hrozně silně působí zlomené, prořezané nebo pokácené stromy, případně stromy, do kterých někdo něco vyryl nožem, vždycky mě předá neskutečná úzkost a hrozný pocit beznaděje a dlouho se ho nemůžu zbavit.
Článek je naprosto přesný, do detailu. Pravda že v hustších lesích se se stromy komunikuje špatně, ne že by byly nepřátelské, ale jsou prostě netečné.

4 Neria Neria | 30. října 2011 v 15:30 | Reagovat

Víte...když jsem se pokusila se stromem komunikovat,zaplavil mě takový zvláštní pocit...nevím,jestli se mnou chtěl komunikovat nebo ne...nepoznám to...myslíte si,že něco dělám špatně?

5 Lúmenn Lúmenn | Web | 3. listopadu 2011 v 17:34 | Reagovat

[4]: jestli ten pocit byl příjemný, děláš všechno správně, byl-li nepříjemný, strom si asi pokecat nechtěl:)

6 Martin Martin | 26. ledna 2012 v 21:31 | Reagovat

Dobrý den
Ocitl sem se tu náhodou, a dost mě to zarazilo že je na internetu návod jak komunikovat se stromem. Asi to skusím. Jsem vyučeným truhlářem takže mám ke stromům blízko, to mě asi přijmou hned. :)

7 Karel Karel | E-mail | 24. dubna 2012 v 14:05 | Reagovat

[6]: ten šmajlík na konci je trochu(trochu víc) "mimo mísu". Možná si připadáš vtipný , věz ale že působíš jako ten řezník, co vtipkuje že.... " já mám taky rád zvířátka... s knedlíčkem a se zelím..." a o pár let později se diví , kdeže přišel k těm a těm vlastním životním problémům. Není nic špatného  být řezník nebo truhlář, je ale smutné nechápat souvislosti . Snad ti to  dojde dřív než na chirurgii nebo tak podobně.

8 Sima¤ Sima¤ | 12. července 2012 v 12:33 | Reagovat

[4]:Mám stejný pocit,ale protože u nás jsou lesy hodně řídké tak je do nich vidět a není moc příjemné když vás někdo vidí jak sedíte nebo objímáte strom ;)

9 Vixen Vixen | 4. října 2012 v 12:33 | Reagovat

Mám dotaz:vadí stromům když po nich lezeme?

10 Coraline5214 Coraline5214 | E-mail | 8. května 2013 v 9:37 | Reagovat

A je možný že se strom může rozzlobit když půjde silný vítr?

11 Kateřina Kateřina | E-mail | 7. července 2013 v 14:19 | Reagovat

Zdravím Lúmenn. Mám menší dotaz (a neber to špatně, jen se ptám!) : Jak nebo kde jsi přišla na způsob oné komunikace se stromy? Vychází to co píšeš opravdu ze tvé vlastní, osobní zkušenosti? Vážně to neber ve zlém, jen mě to zajímá.
P.S.: Zajímavý článek, pěkně psaný.
Měj se krásně, Kateřina :D

12 Anna Anna | 18. srpna 2013 v 20:29 | Reagovat

Ty už jsi to zkoušela? Já to určitě vyzkouším.Děkuji měj se krásně

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama