Léčení vlastní vůlí je realita!

20. prosince 2012 v 4:15 | Lúmenn |  Duchovní léčení
Tento článek jsem původně uveřejnila i na svém osobním webu, ale myslím si, že patří i na Posla a může vám přinést mnoho užitečných informací.

Už roky nevěřím farmaceutickému průmyslu a jeho agentům, lékařům. Tu a tam mi ovšem nezbývá, než se do jejich péče svěřit, jakožto astmatik a manio-depresivní cvok, mi prostě nic jiného nezbývá, chci-li žít normální život bez chrchlání a výkyvů nálad. Přesto kdykoli slopu prášek, cítím se, jako bych na svém těle páchala zločin (což o to, já na těle páchám jeden zločin za druhým a moji životosprávu by mi záviděl i Bernard Black...). Ale ponechme stranou mě, ponechme stranou to, co se děje za zavřenými dveřmi ordinací s podivnými pány s kufříčky narvanými léčivy a obálkami s penězi. Mimochodem o tom si můžete přečíst zde.
Chci mluvit o něčem, o čem často přemýšlím a velmi to propaguji - o placebo efektu. Lékaři teď zjistili, že placebo efekt je mocnější, než jsme si dosud mysleli a veškeré lékařské experimenty postavil na hlavu jeden výzkum.


Cituji tento zdroj:

"Nová studie zveřejněná v magazínu the Science Translational Medicine[1] předhazuje pochybnosti nad vědeckou platností téměř všech náhodných, dvojitě slepých a s placebem srovnávajících výzkumů léků, které jsou prováděny u lidí. Ukazuje se totiž, že mnoho léků působí jen proto, že to lidé očekávají a nikoliv proto, že by vyvolávaly jakýkoliv "skutečný" chemický účinek v těle. Jak se budete moci v tomto příspěvku dočíst, bylo prokázáno, že pokud je testovaným subjektům sděleno, že nedostávají léky proti bolesti - a ve skutečnosti je dostávají - pak se taková léčba stává prokazatelně bezcennou.
Tento jedinečný experiment v sobě zahrnoval aplikaci horkého předmětu na nohy, aby se vyvolal pocit bolesti a současně byl infuzně podáván lék tlumící bolest a znovu vyhodnocován stupeň vnímané bolesti. Pokud byl použit skutečný lék, byli o tom testovaní dobrovolníci informováni - a jak bylo očekáváno, vnímání bolesti se významně snižovalo. Pokud ale bylo testovaným řečeno, že podávání léku bylo zastaveno, jejich vnímaná intenzita bolesti se vracela zpět na původní úroveň (kdy ještě nebyl tišící prostředek aplikován) - a to i navzdory tomu, že infuzní podávání skrytě pokračovalo."

Jinými slovy řečeno, je to právě mysl pacienta, která ve skutečnosti určuje "účinnost" léku proti bolesti a nikoliv chemický účinek léku samotného.
Ve svém interview pro stanici BBC sdělila prof. Irene Tracey z Oxfordské univerzity toto: "Je to fenomenální a skutečně úžasné. Jde o jedno z nejlepších analgetik, které máme před sebou a tento vliv našeho mozku může jak nesmírně zesílit účinky léku, tak je i naprosto oslabit."[2]
A jak následně poznamenal prof. George Lewith, který se zabývá zdravotním výzkumem na univerzitě v Southamptonu, tato zjištění vrhají pochybnosti na vědeckou platnost mnoha náhodných klinických pokusů. Vyjádřil se takto: "Naprosto to zpochybňuje náhodné klinické pokusy, které neberou v úvahu očekávání."
Mnoho léků účinkuje pouze tehdy, když tomu věříte.

Tento výzkum ve skutečnosti přinesl poznatek, že mysl je hlavním určujícím faktorem účinnosti mnoha léků, nejde tu tedy o tzv. chemický profil léků samotných. Tato skutečnost už byla opakovaně prokázána nejen u léků proti bolesti, ale také u antidepresiv, které neustále pokulhávají ve svých účincích ve srovnání s placebem[3]."

Zbytek článku, kde je vysvětleno, proč ve srovnávacích studiích vítězí léky nad placebem a mnoho dalších věcí si můžete přečíst zde.
A já ani nevím, zda k tomu mám něco dodávat. O tom, že lidská mysl je schopná si nemoci nejen způsobit, ale také je vyléčit, jsem osobně přesvědčena stejně, jako o tom, že na nebi každé ráno vyjde slunce. Když se v každém lifestylovém časopise dozvídáme, že příčinou nachlazení je mimo jiné stres (což je fakt, který lékaři opomíjeli a přiznali jej až v posledních dvaceti letech!)nebo když si uvědomíme, že při nervozitě (pouhý pocit!) nás bolí břicho a je nám zle od žaludku, jak pak ještě můžeme vůbec tvrdit, že mysl nemá moc ovlivnit naše tělo?
Simulovali jste někdy, když se vám nechtělo do školy? A stalo se vám, že jste tak úporně předstírali, že vás bolí břicho, až skutečně začalo? Nebo se tak soustředili na to, že máte teplotu, až vyskočila nad sedmatřicet? Já to zažila nejednou. I to je důkaz neskutečné síly mysli. A nebo takový ten stav, kdy je vám strašně zle, ale musíte někam jít, na zkoušku nebo pohovor, a tak to silou vůle překonáte a najednou si uvědomíte, že děláte tu činnost, na kterou jste s vypětím sil dorazili a nic vám není. A pak zase nemoc udeří s plnou silou.

A to se bavíme o příkladech z běžného života! Co teprve případy fakírů, kteří necítí bolest při probodávání těla a nebo schopnost i netrénovaného člověka přejít po žhavém uhlí? Mniši v Tibetu, kteří jsou schopni zpomalit svůj tep na minimum nebo udržet stálou tělesnou teplotu i v mrazu?
Kdy si my lidé konečně uvědomíme, že naše mysl je úžasný nástroj, jímž můžeme dokázat zázraky. A třeba, až se jednoho dne naučíme používat náš mozek k ovlivňování těla, se naučíme ovlivňovat i planetu kolem nás. A svět bude konečně dobré místo k životu.
To by nás ale nesměly firmy a korporace uměle udržovat v tomhle stavu, neustálých nemocích, které místo léčby zasypáváme jedem, jíme jedy, dýcháme jedy, jsme na jedech závislí, kupujeme si je a užíváme je dnes a denně, dotýkáme se jich a vyzařují ze všech předmětů denní potřeby. Včetně pilulek, které nazýváme léky. Ale jsou jimi opravdu? Vymaníme se někdy z jejich pout? Věřím, že ano, protože síla mysli je nezměrná...

 


Komentáře

1 Moss Moss | Web | 20. prosince 2012 v 19:32 | Reagovat

Jelikož já sám funguji podle sugesce, tak si myslím, že takto spoustu lidí může fungovat.
Sice mi to nepomáhá na bolest v krku a vlastně mi na to nepomájí ani léky, jelikož to je většinou bolest z alergie.. Ale to neznamená, že placebo nefunguje, ovšem ne na všechno.(:

Jednou mně strašně bolelo břicho a jedna slečna mi dala prášek s tím, že mi to břicho přestane bolet. Věřil jsem jí a čekal jsem každým okamžikem přestání bolesti. Ovšem ta nepřešla, druhý den mi dívka řekla, že to byl prášek na snížení hyperaktivity, tedy mi lhala a prý se pokoušela o placebo efekt. (L)

2 Alex Alex | Web | 26. prosince 2012 v 20:40 | Reagovat

Další zajímavý článek. Placebo efekt je zvláštní efekt, ale rozhodně funguje. Osobně mám vyzkoušeno, že se mi, když jsem nemocná, udělá lépe rychleji, když si třeba pustím komedii a zasměju se, než kdybych jen koukala do stropu a litovala se, jak je mi špatně.
Taky jsem přesvědčená o tom, že mysl ovlivňuje tělo. Na jednom kurzu ve škole nám říkali o starých egypťanech, jak uměli svou duši či mysl dostat naprosto ven z těla, odpoutat se od něj a pak se do něj vrátit. Ale dnes už to není skoro možné, protože lidi jsou k tělu daleko víc připoutáni než dřív. Njn, materialismus.

3 Nex Nex | E-mail | 31. července 2015 v 21:57 | Reagovat

Já jsem zas nedávno koukal na seriál kde se týpek potápěl a musel zadržet dech. Zajímalo mě jestli ho na tu dobu zadržím také takže jsem to zkusil. Už po chvilce jsem cítil, že to nevydržím ani do poloviny. šíleně mi totiž celou dobu bušilo srdce. v tu chvíli jsem si uvědomil, že když tlukot zpomalím ušetřím kyslík. Pekelně jsem se na to soustředil a povedlo se, srdce mi začalo tlouct asi dvakrát až třikrát pomaleji. Vydržel jsem :P :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama