Bohyně Nút a kulečník bohů

17. ledna 2013 v 0:28 | Lúmenn |  Moje zážitky a pokroky
Včera jsem prožila velice zvláštní meditaci a po dlouhé době mám touhu se se svým zážitkem podělit.
Začalo to prostě - večer, než jsem šla spát, jsem se ponořila do sebe a požádala Vesmír o energii na pročištění. Cítila jsem na temeni šimrání a obrovský proud energie ve tvaru trychtýře se mi začal vlévat do korunní čakry. Proudilo mnou velké teplo, pod peřinou jsem se úplně vařila, najednou jsem se cítila, jako bych mohla lámat skály, nic nebylo nemožné, byla jsem plná životodárné energie a ta mnou protékala a čistila moje tělo, přičemž špičkami nohou mi vytékala "špatná" energie a měnila se v bublinky, které odlétaly nahoru a tam mizely a praskaly.


Po pár minutách jsem byla energií úplně přeplněná a tak jsem požádala Vesmír, aby trochu zvolnil a začala jsem se propadat do sebe, tělem mi zmítaly vibrace a najednou se před mým vnitřním zrakem objevila poušť. Polykala jsem písek a prach a bylo mi hrozné horko, plahočila jsem se pouští a najednou se přede mnou na kameni objevilo podivné stvoření. Vypadalo trochu jako kočka, ale jako by její hlava měla plazí tvar s vysunovacím jazykem. Dívala se na mě (věděla jsem, že je to ona) a pak se mi představila jako bohyně Nút.
Měla jsem velikou žízeň a z její tlamy vytekl pramen a naplnil poušť jezírkem vody. Napila jsem se a voda postupně zmizela a proměnila se v písek. Bohyně mne pozorovala a já ji prosila o další vodu. Ukázala za sebe, kde se v dáli rýsovala oáza. A pak promluvila: "Lúmennko, chceš se napít a dojít do oázy. Ale na to ještě není čas, k oáze je daleko a než k ní dojdeš, zažiješ ještě mnoho strastí. Ale pak tě čeká odměna. Věř svojí cestě a jdi po ní, jen se podívej, kamkoli se vydáš, čeká oáza."
Rozhlédla jsem se a opravdu - životodárná zelená masa se rýsovala na obzoru všude kolem mě. Když se můj zrak vrátil ke kameni, byla bohyně pryč. Chtěla jsem vyrazit na cestu, ale náhle jako by se mé vědomí odpoutalo od těla a já se vznesla nahoru. Viděla jsem kruh pouště, vprostřed kterého jsem stála, zeshora, prstenec oázy a pak moře a kontinenty, vzdalovala jsem se z toho místa nahoru do Vesmíru a viděla jsem ho jako celou planetu. A pak jsem si uvědomila, že celá ta planeta představuje můj život, moje prožitky, strasti i radosti.

Ale vzdalování nekončilo a já se vznášela ve volném prostoru, ve vesmíru. Kolem mě náhle proletěl sokol a já si uvědomila, že to je Horus, posel bohů. Sledovala jsem jeho let - mířil do shluku maličkých planetek a mě došlo, že to jsou životy dalších lidí. Byly jich tisíce, miliony, obrovský shluk jakoby kuliček ve známé dětské hře. Naráželky do sebe, obíhaly se a v tom všem létalo hejno sokolů a hýbalo s nimi, tu na jednu, tu na druhou stranu. Rozhlédla jsem se a uviděla jsem postavy jako vystřižené ze starých řeckých bájí - vousaté pány, trochu při těle, ležící v lenoškách, obložené ovocem a vínem a dámy v tógách s nádhernými vlasy a odhalenými prsy. Ukazovaly sokolům, které kuličky mají vzít do pařátů a do kterých strčit. Sokolové jim přistávaly na rukou a zobaly jim s otevřených dlaní.
Kulečník bohů. Poslové bohů. Byla jsem z toho zmatená a vize se pomalu začala ztrácet.

V tu chvíli, kdy vidění zmizelo, jsem si uvědomila, že už se tolik nebojím budoucnosti. A že vím, že vše je v rukou bohů, pro něž je to trochu hra a trochu také úděl, míchat lidské osudy. A že ať se stane cokoli, mělo to tak být. S tímhle vědomím jsem usnula.

 


Komentáře

1 pavel pavel | Web | 17. ledna 2013 v 6:38 | Reagovat

Nebylo to aspirinem?
Nezlob se, ale mám na to jiný názor. Všechno co tu tady popisuješ jsou jen tvé vize. Zapomeň na vesmír a zůstaň raději dál sama v sobě... tam toho nalezneš rozhodně víc.

2 Lili Lili | 17. ledna 2013 v 7:45 | Reagovat

[1]:A kdo říká, že sami v sobě nemáme vesmír? :)

3 pukina pukina | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 8:10 | Reagovat

Pěkná pohádka. Realita je jiná... Nevěřím, ale nezatracuji. Každý máme nějaký záchytný bod, svoji "víru", která nám pomáhá "přežít" :-)

4 Míša Míša | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 10:17 | Reagovat

[1]: Každý jsme jiný. Měl by jsi to tolerovat. Samozřejmě si měj své názory, ale tvá poznámka mi přijde jednoduše sprostá.

5 Petr Pan Petr Pan | 17. ledna 2013 v 11:22 | Reagovat

To je jeden z nejlepších článků, co jsem tu četl.

6 Tlustjoch Tlustjoch | Web | 17. ledna 2013 v 19:28 | Reagovat

Mne mé sny vybíjejí.
Pěkně napsáno. Opravdově.

[1]:
Někdo má ves! Někdo mír.

7 Jindra Jindra | 18. ledna 2013 v 7:41 | Reagovat

Pěkný. Škoda, že se vždy najde tolik pitomců, co musí cizí zážitky znevažovat.

8 mariankosnac mariankosnac | 18. ledna 2013 v 14:31 | Reagovat

To čo píše v prvom odstavci s tou energiou môže byť pravda, naozaj to tak môže fungovať. Zbytok článku sú samozrejme fantazijné vízie pisateľky. Lúmenn, prečo píšeš o bohoch vždy v množnom čísle? Nieje náhodou Boh (Stvoriteľ) len jeden? Tí ostatný bohovia sú vymyslený.

9 Angel Angel | Web | 18. ledna 2013 v 15:07 | Reagovat

Dokážeš-li si něco skutečně představit, stává se to reálným. Všechno, v co věříme, se stane skutečností. Přemýšlejte, vy, co nevěříte.

10 Lúmenn Lúmenn | Web | 18. ledna 2013 v 20:07 | Reagovat

[1]: ne aspirin neberu a ano, pochopitelně jsou to moje vize, čí jiné?:)

[8]: to s energií pochopitelně pravda je, zkus sám a uvidíš. Jinak fantazijné vize to mohou být, to nepopírám a bozích píči v množném čísle proto, že jsem pohan. Přesto však věřím i v jednoho boha, kterého však nenazývám "bohem" ale univerzální Jednotou či Vesmírem, v němž všichni žijeme a jsme ho součástí (v křesťanství "duch svatý"). A ostatní bohové rozhodně vymyšlení nejsou, s mnoha z nich jsem se setkala:)

11 Já | 15. srpna 2014 v 21:36 | Reagovat

Ten začátek mi připomíná Simpsonovy - Homer tam v jednom díle taky vidí takovýhle divný věci a je na poušti a tak.
Hele, a nebojíš se, že si zahráváš s něčím, o čem přesně nevíš, odkud to pochází?
Nečetla jsem toho tady zatím moc, tak by mě to zajímalo.

12 Já | 15. srpna 2014 v 21:49 | Reagovat

[4]: Podle mě není sprostá, podle mě je docela dost slušná, prostě se jenom odmítá podřídit, no... a nebere to vážně, no... ale sprostá tedy není, to si opravdu nemyslím.

13 Míša Míša | Web | 17. srpna 2014 v 8:43 | Reagovat

Každý věříme v něco jiného a dnešní svět by mel byt o toleranci, ne o urážkách.

14 Míša Míša | E-mail | Web | 17. srpna 2014 v 22:41 | Reagovat

[12]: (zapomněla jsem označit)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama