"Mám tě rád. Tak klidně plač."

31. března 2015 v 21:00 | Lúmenn |  Úvahy a zamyšlení
Dnes jsem si uvědomila zvláštní věc. Když se snažíme utěšit plačícího, kterého máme rádi, většinou používáme fráze jako "neplakej, nebreč, nebuď smutný..." A už několikrát jsem sice v záchvatu pláče cítila, že mě utěšující člověk má rád a chce mi pomoci, ale jeho slova, která měla mé slzy zadržet, je naopak zhoršovala. V tu chvíli jsem byla smutná a potřebovala jsem ten smutek dostat skrze slzy ven, pryč ze svého těla a svojí duše. A přestat plakat znamenalo uzamknout smutek uvnitř, kde může postupně tlít a páchat ještě větší škody, než jen pár minut strávených pláčem. Napadlo vás nad tím někdy přemýšlet?



Nejen na mých stránkách (třeba v rubrice psychické příčiny nemocí), ale i ve spoustě moudrých knih se můžete dočíst, že potlačování emocí s sebou přináší zdravotní problémy. I věda stále více objevuje složitá zákoutí lidské psychiky a dochází k závěru, že zdravé prožívání a projevování emocí znamená také zdravější život.
Je stále otázkou, proč lidé jako v podstatě jediní živočichové na Zemi, vyjadřují svoje emoce pláčem. Podle vědeckých závěrů je to tím, že pláč ulevuje od stresu. Sama to mohu potvrdit na sobě i na svých blízkých - stresová událost vyvolá emoční reakci, začneme plakat, pláčeme a pláčeme, až se postupně cítíme lépe a lépe, až pláč přirozeně odezní a nastává příjemný pocit úlevy a pohody.

Určitě jste podobný pocit někdy zažili (zejména ženy, které podle statistik pláčeme 5x častěji než muži). A teď si představte, jak se cítíte, když prostě plakat z nějakého důvodu nemůžete - třeba se stydíte, protože jsou okolo cizí lidé nebo máte naléhavé povinnosti, které musíte splnit a tak pláč potlačíte. A nebo vás drží kolem ramen člověk, kterého milujete a konejší vás "neplakej". A vy, protože mu chcete udělat radost, skutečně přestanete - dříve, než si tělo a duše sami řeknou dost.

Není to nic špatného, jsme tak naučení a podléháme stereotypům, které nám vštípili naši rodiče a těm jejich rodiče a tak to šlo generace zpátky. Ale utěšovat člověka v slzách tím, že ho vlastně jemně nutíme přestat plakat, je vlastně kontraproduktivní. Tak příště, až budete někoho utěšovat a pomáhat mu překlenout slzavé okamžiky jeho života, zapomeňte na hloupá klišé, pevně jej obejměte a řekněte: "Plakej. Jsem tady a budu tady, dokud budeš potřebovat. Plakej, mám tě rád."
 


Komentáře

1 zRzQa zRzQa | Web | 31. března 2015 v 21:31 | Reagovat

Nad tím jsem skutečně nikdy takto nepřemýšlela. A máš pravdu. Lepší je říct "Plakej. Jsem tady a budu tady, dokud budeš potřebovat. Plakej, mám tě rád." než říkat, at přestane, ačkoli to myslíme dobře...Skvělý článek na zamyšlení.

2 Miriam M. Miriam M. | Web | 31. března 2015 v 21:56 | Reagovat

Hezky jsi to napsala, souhlasím s tebou. Vždycky, když na tom byl můj bývalý přítel špatně, prostě jsem ho objala a říkala: "Jen se vyplakej, v pohodě, přede mnou vždycky můžeš." Nikdy neříkám lidem, aby přestali brečet, radši věnuju kapesník.
Sama jsem v posledních měsících tak trochu slzavé údolí, ale pomáhá to. A když už bylo opravdu zle... vždycky, když jsem se rozbrečela, připadala jsem  si tak nějak víc živá, víc při sobě... Těžko se to popisuje.

3 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 31. března 2015 v 22:19 | Reagovat

Tohle je na zamyšlení opravdu zajímavé. Kolikrát jsem si už vážně říkala, proč mě utěšují, když se mi tím chce pak plakat ještě víc. A dusit emoce je vážně zlo. Měla bych se sebou něco dělat. :/
Každopádně, díky.

4 hnedoockaVer hnedoockaVer | Web | 31. března 2015 v 22:51 | Reagovat

Souhlasím s tebou, jen díky slzám jsem překonala všechno špatné, co mi už život postavil do cesty a jsem silnější. Vždycky jsem tu pro druhé a ráda je utěším. Já se spolehlivě rozpláču,když zadržuju slzy a někdo mi řekne Co ti je?

5 aves passeri aves passeri | Web | 1. dubna 2015 v 9:30 | Reagovat

Souhlasím. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem byla ochotná slzy pustit. Naštěstí mám právě toho partnera, kterému slzy nevadí... a nemusím je potlačovat. Dokonce mi kdysi vytryskly slzy i u zubaře, když to ošetření bylo hodně bolestivé... a přišlo mi to úplně normální :-)))))))

6 lady Lianna Ellusive lady Lianna Ellusive | Web | 2. dubna 2015 v 15:53 | Reagovat

Rozhodně zajímavá úvaha. Vybrečenému je vždycky líp:). Já to ani blokovat neumím ...

7 Vénya Lunová Vénya Lunová | 3. dubna 2015 v 17:31 | Reagovat

Hm, velmi hezký článek:) Slzy jsou opravdu neuvěřitelně úlevným elementem lidského života, ještěže je máme:)

8 Jana Jana | E-mail | Web | 5. dubna 2015 v 8:33 | Reagovat

:) tvoje články mám neskutečně ráda. A musím říct, že když poprvé člověka obejmeš a řekneš mu, ať si popláče, že tu jsi pro něj - hledí na tebe a na chvíli i zapomene plakat. No a pak se rozpláče, protože si uvědomí, jaké to je štěstí, že tě má u sebe.

9 Lilien Lilien | 5. dubna 2015 v 12:00 | Reagovat

Poprvé jsem si to uvědomila, když jsem potkala kamaráda, který mě při pláči obejmul a řekl mi, ať se vypláču, že to bude dobrý. Přítel je ten typický příklad, který nechce abych plakala a byla smutná. Myslím, že je mu z toho samotnému smutno. Ale zaručeně pak vždycky pláču ještě víc :D

10 Drápek Drápek | Web | 5. dubna 2015 v 18:47 | Reagovat

To je moc krásný článek. Vlastně jsem to někde v zákrytu duše, takhle cítila stejně. Jen mi nikdy nedošlo, jakou moc ta slova mají. :-)

11 Dáša Dáša | 7. dubna 2015 v 14:51 | Reagovat

Nemáte pravdu, co já se už nabrečela a je mi přesto stále hůř. Umřela mi máma, její smrt předcházely moc ošklivé záležitosti, byla jsem na dně, máma pak zcela nečekaně zemřela v nemocnici, lépe řečeno v psychiatrické léčebně, od té doby je mi daleko hůř než před tím. Všichni, které jsem alespoň trochu považovala za své přátele, se ke mně otočili zády, vůbec je nezajímá, co se mnou je. Vzdálenější příbuzní zrovna tak. Nemám už ani tátu, nemám manžela (zemřel), sourozence (nebyli), ani děti (neexistují) a také žádné přátele. Zůstala jsem osamocená, bez šance do budoucnosti v důsledku ekonomického krachu. Brzy budu spát pod mostem. Takže v takové situaci nepomůže vůbec nic, ani sebevětší a sebedelší pláč.

12 Lúmenn Lúmenn | Web | 7. dubna 2015 v 20:27 | Reagovat

[11]: pláč a smutek, stejně jako každá emoce, je nejlepší s někým sdílet, nemáme-li s kým smutek, vztek či radost sdílet, je to pak mnohem těžší. Je třeba rozlišovat, kdy jde ještě o smutek a pláč ozdravný, který uvolňuje bolest a kdy už je to příznak deprese, kterou je třeba léčit, z té se vyplakat nelze. V takové situaci, jakou popisujete, skutečně pláč pomůže jen těžko, spíš člověka vysílí, protože už je toho na něj hodně. Důležité je také, aby po pláči přišla úlěva a obroda sil, pokud nepřijde, je to špatné. Doporučuji vám knížku Miluj svůj život od Louisy L. Hay, která naučí člověka změnit své mentální návyky, kterými si do života přitahuje bolest, je to velmi silná kniha od autorky, která sama měla velmi těžký život a úspěšně se s ním poprala. Přeji vám hodně sil.

13 Asiha-Liliana Asiha-Liliana | E-mail | 9. dubna 2015 v 14:03 | Reagovat

Ahojky tohle znám a od té doby radši své emoce nechávám volně plynout a neboje je spojím do lepší nálady , jednou sem je potlačovala a vše a potom se stala jenda malá věc a to ta že jak se říká pohár přetekl a  najednou všechno vyšlo ven a já sem se z toho sesypala nakonec bylo to pak na mě až moc a já to už nedokázala zvládnout bylo to smutek vstek a vše dohromady a držela sem to v sobě tak dlouho až mě to zdolalo a proto vím že je lepší vše nechat tak jak je a nic neskrývat jinak si zaděláváme na hodně velký malér :D

14 Osilia Osilia | 15. dubna 2015 v 21:19 | Reagovat

[11]: obávám se, že jste se vy uzavřela před světem. zažila jste moc špatných věcí, ale i přes to jste tak sebestředná. konec znamená nový začátek. vy jste "umřela" a proto se můžete "narodit". tak do toho.

15 Osilia Osilia | 15. dubna 2015 v 21:22 | Reagovat

S článkem naprosto souhlasím. uvědomuji si to již dlouho. přítel není ten typ co mě rád vidí plakat a dělá mi to o moc horší. raději se někde zavřu a vypláču sama. ale byla bych velmi ráda, kdyby za mnou přišel a objal mě. ani by nemusel nic říkat. jen aby tu pro mě v tu chvíli byl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama