Rychleji, výše, silněji

8. dubna 2015 v 10:24 | Lúmenn |  Úvahy a zamyšlení
"Citius, Altius, Fortius" neboli "rychleji, výše, silněji" je motto Olympijských her, tedy největšího světového sportovního klání. Ale někdy mám pocit, že jsme si tohle motto vzali za své my všichni a aplikujeme jej i do našich životů. Jako by se všechno dalo změřit a zvážit a to nejen takové věci, u nichž to očekáváme, jako jsou pracovní úspěchy či studijní výsledky, ale všechno, do čeho se v životě pustíme.
Přistihla jsem se u toho i já sama. Ono to totiž vůbec není snadné z koloběhu poměřování vystoupit. Počítáme peníze, kalorie, minuty strávené užitečnou prací, počítáme kolik máme diplomů a kolik seberealizačních kurzů už máme za sebou. A někdy se přistiheme, že i kvalitu měříme kvantitativně...



Jsou věci, které spočítáme snadno. A mohou nám duchovní guruové cpát do hlavy od rána do večera, ať to neděláme a nenecháme se zblbnout dnešním světem, orientovaným na výkon, stejně každý z nás tu a tam začne bilancovat v kvantitativních měřítkách, co se nám podařilo.
"Dnes jsem byl v práci a prokrastinoval jsem jenom půl hodiny, zbytek jsem makal. Paráda. Hodinu jsem cvičil. Super. Vyřídil jsem dvanáct e-mailů a obvolal čtyři dodavatele. Jupí. A překlady, které dělám na volné noze, jsem dneksa zmáknul taky, to máme tři stránky a tři stovky v kapse."

Hodnotíme, poměřujeme - a do jisté míry to fobře funguje, protože nás to motivuje. Ale pak najednoiu začneme tahat míry a váhy i do věcí, kam nepatří. A z honby za štěstím se stává honba za určitou mírou štěstí, kterou stanoví...kdo vlastně?
Setkávám se s tím u lidí, kteří se snaží o tzv. duchovní život. A z obrody mysli a zlepšování stavu svého Bytí se najednou stane jen olympijský závod.
"Dneska jsem meditoval dvacet minut, snědl deset deka klíčků, obejmul tři stromy a hodinu si četl Miguela Ruize. Jsem MNOHEM šťastnější a duchovnější než včera. A hlavně jsem duchovnější než Pepa Vopršálek, ten meditoval akorát deset minut."

Obávám se, že takhle to úplně nefunguje. Jsou věci, které nezměříme. Intenzita prožitku, míra vnitřního naplnění, štěstí, láska...v jakých jednotkách je chcete udávat? S kým je chcete poměřovat? A hlavně - proč vlastně? Někdy si uvědomím, že k tomu inklinuju taky. Snažím se být co nejsluníčkovější a nejduchovnější a mezi prsty mi proteče podstata toho, proč to dělám. Ne pro čtenáře blogu, ne pro lidi v šalině a dokonce ani pro svou milovanou rodinu nebo partnera. Dělám to pro sebe.
Můj vnitřní pocit naplnění, moje sžívání se se sebou samou, s Vesmírem a Přírodou, nemůžu měřit na žádné škále. Můžu to cítit, prožívat a ano, mohu své prožitky sdílet a srovnávat je s ostatními, ale v tomto neexistuje prohra nebo výhra, jako na běžeckých závodech přes překážky. Je tu určitá trať, to ano a jsou na ní taky překážky a další závodníci, ale neexistuje cílová páska a trať v žádném případě nevede rovnou za nosem. Je jedno, jak rychle běžíte a kam se dostanete, všechno je tak, jak má být a nikdo není horší nebo lepší, než ostatní. A ve chvíli, kdy si tohle uvědomíme, konečně získá naše cesta skutečný smysl:)
S láskou a úsměvem Lúmenn
 


Komentáře

1 Aneta Aneta | 8. dubna 2015 v 12:29 | Reagovat

Moc krásné, děkuji :-)

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 8. dubna 2015 v 12:29 | Reagovat

"Pamatuj, tenhle svět není jen pro silný. Stvořen byl pro všechny ztracený duše. A počítá se, jestli tě tvá cesta posilní a ne to, jak rychle jsi ji ušel." To je od Radůzy. Jen mě to tak napadlo, když jsem nad tím přemýšlel.
Tak si říkám, že taky občas soutěžím ve věcech, ve kterých to nemá smysl. Místo abych to dělal pro tu radost, kterou z toho mám...

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 8. dubna 2015 v 13:19 | Reagovat

[2]:
Proto jsem ludibrionistou.
Vnější svět je jenom hříčka mé vůle.

4 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 9. dubna 2015 v 11:06 | Reagovat

Máš pravdu, co se týče vnitřního světa (který je zároveň věrným obrazem světa vnějšího), neexistuje žádná škála, podle které by se měla cesta v tomto směru poměřovat s ostatními... koneckonců, poměřování v tom smyslu, v jakém píšeš, je spíš výrazem jisté vnitřní nezralosti a neupřímnosti na duchovní cestě.
Na druhou stranu - kdyby nebylo potřeba tyhle sklony překonávat, neměli bychom pak tolik vnitřní síly, která je dnes tak moc potřebná.

5 Lukas Lukas | Web | 11. dubna 2015 v 20:37 | Reagovat

[3]: ať tak  či onak... jste tady... tak  žijte.

6 Lukas Lukas | Web | 11. dubna 2015 v 20:37 | Reagovat

[3]: ať tak  či onak... jste tady... tak  žijte.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama