Jack London o minulých životech

15. listopadu 2015 v 14:31 | Lúmenn |  Zajímavé myšlenky
Nedávno se mi do rukou dostala úžasná kniha od Jacka Londona Tulák po hvězdách, která ačkoli byla napsána před sto lety (v roce 1914), má v sobě hluboké poselství i pro současného čtenáře. Jedná se o příběh vězně, odsouzeného k smrti, který je ve své cele zavazován do svěrací kazajky - a díky této bolestivé metodě si osvojí astrální cestování. Jeho duše se pak začne toulat krajinami minulých životů, objeví se v dávných dobách pravěkých kmenových válek, ve středověké Francii, jako malý chlapec zažije útok Indiánů v časech osidlování Ameriky, prožije desítky let jako anglický námořník, který ztroskotá v Koreji a také stráví celé roky v osamění na opuštěném, skalnatém ostrově. Mezi poutavým vyprávěním z historie lidstva se pak objevují zajímavé filozofické úvahy o nesmrtelnosti lidské duše a jednu z nich, tu úvodní, bych vám teď ráda nabídla ke čtení.



Odjakživa jsem věděl, že znám i jiné doby a jiná místa. Věděl jsem o jiných osobách, které žijí ve mně. A věř mi, stejně jsi na tom byl i ty, můj čtenáři. Začti se zpátky do svého dětství a pocit povědomí, o němž hovořím, se ti připomene jako zkušenost z dětských let. Tehdy ses ještě neustálil, nevykrystalizoval. Byl jsi tvárný, byl jsi duch v proměnlivém stavu, vědomí a osobnost v procesu utváření, ano, utváření a zapomínání.
Hodně jsi toho zapomněl, milý čtenáři, a přece si při četbě těchto řádků vzpomínáš na mlhavý sled minulých událostí z jiných dob a jiných míst, kam jsi nahlížel dětskýma očima. Dnes si myslíš, že to byly sny. Kdyby to však byly jen sny, které se ti tehdy zdávaly, odkud by se vzala jejich podstata? Naše sny se kupodivu skládají z věcí, které známe. Látka našich nejčiřejších snů je látka našich zážitků. Jako dítěti, jako nemluvněti se ti zdávalo, že padáš z velké výšky, zdávalo se ti, že létáš vzduchem, jako létá to, co patří vzduchu, sužovali tě lezoucí pavouci a mnohonožci, kteří žijí v bahně, slyšel jsi jiné hlasy, viděl jiné tváře, děsivě známé, a pozoroval jiné východy a západy slunce; když na ně teď pohlížíš zpět, víš, že byly jiné, než jaké jsi kdy spatřil.
Nu dobrá. To, co jsi v dětství občas letmo zahlédl, je z jiného světa, z jiného života, jsou to věci, které jsi v tomto vymezeném světě svého vymezeného života nikdy neviděl. Ale kde tedy? Jiné životy? Jiné světy? Možná, že až si přečteš všechno, co napíšu, dostane se ti odpovědi na zmatené otázky, které jsem ti předložil a které sis v duchu kladl ještě dřív, než ses dostal k četbě toho, co právě píšu.

Wordsworth (anglický romantický básník, pozn. Lúmennka) to věděl. Nebyl jasnovidec ani prorok, byl to jen obyčejný člověk jako ty nebo kdokoli jiný. Co věděl on, víš i ty a ví to každý. Ale on to vyslovil nejvýstižněji, ve sloce začínající slovy: "Ne v úplné nahotě, ne v naprostém zapomnění..."
Ach pravda, kolem nás novorozenců se stahují stíny vězení a příliš brzy zapomínáme. A přece jsme se jako novorozenci pamatovali na jiné doby a na jiná místa. My, bezmocná nemluvňata, chovaná v náručí nebo lezoucí po zemi po čtyřech, snili jsme své sny o létání vzduchem. Ano, a snášeli jsme útrapy a muka děsivých snů o mlhavých a příšerných věcech. My, novorozené děti bez zkušeností, jsme se zrodily se strachem, se vzpomínkou na strach - a vzpomínka znamená zkušenost.
Co se mne týká, věděl jsem, že jsem býval tulákem po hvězdách, věděl jsem to už v době, kdy jsem si začal vytvářet svůj slovník, ve věku tak útlém, že jsem tehdy ještě vydával jen zvuky znamenající hlad a spánek. Ano, já, jehož rty ještě nikdy nezašeptaly slovo "král", jsem si vzpomínal, že jsem kdysi býval královským synem. A nadto jsem si pamatoval, že kdysi jsem byl otrokem a synem otroka a že jsem nosil na krku železný obojek.
A nejen to. Když mi byly tři a čtyři roky a pět let, nebyl jsem to ještě já. Byl jsem něčím, co se tvoří, byl jsem duch v proměnlivém stavu, který ještě nezchladl v pevný tvar v kadlubu určitého těla, času a místa. V tom období ve mně zápasilo všechno, čím jsem byl v deseti tisících životů předtím, a kalilo to můj proměnlivý stav svou snahou vtělit se do mne a stát se mnou.

Jack London, Tulák po hvězdách (str.7 - 8), kniha byla vydána v roce 1915
 


Komentáře

1 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 16. listopadu 2015 v 0:20 | Reagovat

Jo, tohle si musím zařadit do knih, které si možná přečtu. Zní to zajímavě.

2 charmed-mysteria charmed-mysteria | Web | 17. listopadu 2015 v 19:49 | Reagovat

Ahoj. Chtěla bych se tě zeptat, nemáš tu někde nějaký článek o snech, o jejich významu a co se ve tvých snech promítá? Nebo neznáš nějakou tebou prověřenou stránku kde se o nich píše? Poslední dobou mám sny o lidech na které třeba jen letmo zapřemýšlím. A ty sny jsou dost silné, pamatuju si je a vím jak jsem se v nich cítila. :)
Moc děkuju. :)

3 Lúmenn Lúmenn | 18. listopadu 2015 v 12:28 | Reagovat

[2]: ahoj, nemám, doma mi leží asi dvě knihy na tohle téma, ale o webovkách žádných nevím, osobně mi nejvíc sedí výklad snů podle Jungovy teorie archetypů a celkově podle jeho psychologie, tak bych tě asi nasměrovala k němu;)

4 Beliath Beliath | E-mail | 24. listopadu 2015 v 11:36 | Reagovat

Ahoj Lúmenn :-) Ta knížka musí být hodně zajímavá :-) Děkuji za malou recenzi ;-) Určitě si jí pořídím! :-)
Přeji ti hodně Světla a radosti :-)

5 Victoria Autumn Victoria Autumn | Web | 25. listopadu 2015 v 18:37 | Reagovat

Krásný blog

6 BE BE | 27. listopadu 2015 v 1:21 | Reagovat

[2]: Pozri si www.medo.cz, je tam snár, ale totálne iný ako poznáme a tiež iné múdrosti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama