Václav Havel o nenávisti

14. prosince 2015 v 8:00 | Lúmenn |  Zajímavé myšlenky
Někdy si říkám, že internet funguje jako jedno velké zrcadlo - když jste negativně naladění, máte pocit, že všude narážíte na děsivé zprávy, příšerné diskutéry a ještě horší názory. Ale když máte dobrou náladu a otevřenou mysl, jako by k vám vesmír přihrával samé zajímavé myšlenky. A někdy se mi stane, že mě různá popostrčeníčka ke správným věcem dokážou i zvednout ze smutku a melancholie. Tak tom bylo i jednoho dne, kdy jsem ve statusu známého objevila tahle silná slova o lidské nenávisti od bývalého českého prezidenta, dnes již zesnulého Václava Havla. Měla by pocházet z Konference o nenávisti v Oslu, která se konala v roce 1990, ale jsou velmi aktuální i dnes. Ty pro mě osobně nejpodstatnější pasáže jsem v textu zvýraznila tučně.


"Uvažuji-li o lidech, kteří mě osobně nenáviděli či nenávidí, uvědomuji si, že je spojují některé vlastnosti, které - sečteny a společně rozebrány - nabízejí určitý, zajisté jen velmi všeobecný, výklad původu jejich nenávisti.

Nejsou to především nikdy lidé dutí, prázdní, pasivní, lhostejní, apatičtí. Jejich nenávist se mi zdá být vždycky projevem jakési velké a v podstatě neukojitelné touhy, jakéhosi trvale nenaplněného a nikdy vlastně nenaplnitelného chtění, jakési zoufalé ambice. Je to tedy vnitřní mohutnost veskrze aktivní, která svého nositele vždy znovu k čemusi upíná a kamsi ho vleče a které ho takříkajíc přesahuje. Rozhodně se mi tedy nenávist nezdá být pouhou absencí lásky či humanity, pouhým vakuem lidské duše. Naopak: s láskou má mnoho společného, především právě onen sebetranscendující prvek, totiž ono upnutí se k druhému, závislost na něm, ba přímo delegování kusu vlastní identity do druhého. Tak jako milující touží po milovaném a neobejde se bez něho, touží i nenávidějící po nenáviděném. A tak jako láska je i nenávist v posledku vlastně výrazem touhy po absolutnu, byť výrazem tragicky zvráceným.

Lidé nenávidějící, aspoň jak já je poznal, jsou lidmi s trvalým, nevykořenitelným a samozřejmě skutečnému stavu věcí hluboce nepřiměřeným pocitem ukřivdění. Tito lidé jakoby chtěli být bezbřeze ctěni, respektováni a milováni a jakoby byli nepřetržitě zužováni bolestivým zjištěním, že ostatní jsou jim nevděčni a neodpustitelně k nim nespravedliví, protože nejen že je nectí a nemluví bezbřeze, jak by měli, ale dokonce je - aspoň jak jim se zdá - přehlížejí.

V podvědomí nenávidějících dřímá zvrácený pocit, že jsou jedinými pravými držiteli kompletní pravdy, a tudíž jakýmisi nadlidmi či dokonce bohy, a že z tohoto titulu zasluhují kompletní uznání světa, ba dokonce jeho kompletní povolnost a loajalitu, ne-li slepou poslušnost. Chtějí být středem světa a jsou permanentně frustrováni a podrážděni tím, že svět je jako svůj střed nepřijímá a neuznává, že si jich dokonce snad ani nevšímá, ba že se jim možná i posmívá.

Jsou jako rozmazlené či špatně vychované děti, které si myslí, že jejich matka je na světě jen a jen proto, aby je zbožňovala, a které jí zazlívají, že občas dělá i něco jiného například že se věnuje sourozencům, manželovi, knize nebo nějaké práci. To všechno pociťují jako křivdu, zranění, útok proti sobě, zpochybnění vlastní hodnoty. Vnitřní náboj, který by mohl být láskou, se zvrací v nenávist k domnělému zdroji v ublížení.

(...)

Říká se o nenávidějících, že to jsou lidé s komplexem méněcennosti. Možná to není charakteristika zcela přesná. Spíš bych řekl, že to jsou lidé s komplexem osudového nedocenění vlastní hodnoty.

Důležité se mi zdá být i mé další pozorování: nenávidějící člověk nezná úsměv, ale jen škleb. Není schopen vesele žertovat, ale jen se nakysle posmívat. Není schopen skutečné ironie, protože není schopen sebeironie; autenticky se totiž dokáže smát jen ten, kdo se umí smát sám sobě. Pro nenávidějícího je příznačná vážná tvář, velká urážlivost, silná slova, křik, naprostý nedostatek schopnosti odstoupit sám od sebe a nazřít vlastní směšnost."

úryvek z projevu Václava Havla, proneseného na Konferenci o nenávisti (Oslo 28. 8. 1990)

Potvrzuje to i moji vlastní zkušenost, kdy ráda zjednodušeně říkám, že neexistují zlí lidé, jen lidé hloupí a nešťastní. A pokud je nenávist průvodním jevem vnitřní bolesti a prázdnoty, nakonec na ni bude stejně odpovědí jen láska a porozumění. Alespoň v to ze srdce doufám:)
 


Komentáře

1 nav nav | E-mail | 16. prosince 2015 v 19:49 | Reagovat

Na článek jsem narazil náhodou. Jsem rád a děkuji za jeho zprostředkování. Moudrá slova, která zasluhují pozornost a šíření. Značný vhled do povahy člověka.

2 listopadka51 listopadka51 | Web | 18. prosince 2015 v 15:08 | Reagovat

Já tedy VH nikdy nemusela...

3 Honza Honza | E-mail | 21. prosince 2015 v 14:27 | Reagovat

Václav Havel uměl krásně barvitě mluvit, ale v mých očích je to jeden z největších vlastizrádců a zločinců, co naše krásná země pamatuje. A pokud ho někdo nenávidí, nedivím se - napáchal toho dost. Ne jeho slova, ale jeho činy mluví za vše!
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Jiri-Vyvadil-Mila-Daso-Vy-nechapete-ze-Vas-Vasek-byl-v-moralnim-smyslu-vrah-398400

4 Lúmenn Lúmenn | Web | 21. prosince 2015 v 21:42 | Reagovat

[3]: tohle mi už přijde trochu přehnané, chápu, že na každého se dá vymést nějaká špína, ale stokrát dokola omílat zrovna tento skutek? Kdyby s tím bombardováním nesouhlasil tak by copak nebylo? Osobně si myslím, že Havel byl výborný filozof, ale špatný státník, dosazený zprvu v dobré víře a pak zneužit (vědomě či nevědomě, řekla bych že tak napůl) ke hrám, kterým ne vždy rozuměl. To, jaký Havel byl nebo nebyl ale na podstatě tohoto textu nic nemění;)

5 Kamjdu Kamjdu | E-mail | 1. ledna 2016 v 22:47 | Reagovat

Všechno je jinak. V minulém režimu jsem Václava obdivoval, v prvích létech nového režimu miloval a dnes jej považuji za darebáka. A lidi, kteří jej po všem tom, co se tak názorně a mnohonásobně ukázalo i nadále ctějí, považuji za hlupáky a některé z nich také za darebáky.

6 Lúmenn Lúmenn | Web | 2. ledna 2016 v 19:30 | Reagovat

[5]: nemůžu říct, že bych ho nějak uctívala, ale některé jeho myšlenky považuji za velmi dobré. O jeho životě bylo napsáno mnoho, že byl špatný, že byl dobrý, já ho neznala a nedokážu posoudit, které zdroje jsou důvěryhodnější, takže na něj v tomto směru žádný názor nemám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama