Věčný (a zbytečný) spor vědy a víry

6. února 2016 v 11:47 | Lúmenn |  Úvahy a zamyšlení
Před dvěma lety jsem napsala článek s úplně stejným názvem na svůj osobní blog (čtěte zde: Věčný (a zbytečný) spor vědy a víry) a byla pod ním poměrně zajímavá diskuze. Na článek i diskuzi a vlastně celou hlavní myšlenku jsem si vzpomněla před pár dny, kdy jsem v jedné skupině na facebooku uviděla naskenovanou stránku ze zhruba sto let staré knihy, v níž autor píše v podstatě o tomtéž. Uběhly celé dekády a mám tak trošku pocit, že se toho příliš nezměnilo. Spojím teď své myšlenky se slovy dávného mystika (jehož jméno bohůmžel neznám a za doplnění budu velice ráda) a opět oživím otázku, zda by věda a takzvaná esoterika přece jen neměli k sobě mít blíže:)


Moje myšlenky jsou psané normálním písmem. Slova dávného esoterika, jehož Úvod k doktrině esoterické (nitrovědné) cituji, píši tučně a kurzívou.

Největší zlo naší doby je, že věda a náboženství jeví se jako dvě protichůdné síly, jako dva neústupní nepřátelé. Zlo rozumové je tím horší, že přichází shůry, procezujíc se zvolna, ale jistě do naší mysli - jako by to byl jemný jed, který bychom dýchali se vzduchem. A tu veškeré myšlenkové zlo délkou času stane se zlem duševním a tím i zlem společenským.
Lidé ke svému vývoji potřebují jak vědu, tak víru, což si mnozí zastánci duchovna neuvědomují - že zatímco se rozohňují nad návratem k přirozenosti a přírodě, sedí u počítače - produktu jimi opovrhované vědy. A naopak vědci, útočící argumenty na tzv. alternativní medicínu, zcela zašlapávají do země fakt, že tato má mezi lidmi velkou oblibu a značné úspěchy - chachá, zasměje se "vědec", vždyť za to může pitomé placebo. Ale placebo vůbec není pitomé, naopak, je to malý zázrak, který dokazuje nezměrnou sílu lidské mysli.
Nu a tady narážíme na největší problém střetávání se vědy s vírou. Místo aby spolu bojovali, by měli začít spolupracovat. Ale mám pocit, že jediné, co se děje je, že zastánci vědy kopou do esoteriků - místo toho by bylo mnohem užitečnější některé jevy podrobit exaktnímu zkoumání a ověřit jejich fungování v praxi. Bohužel, pokud se toto děje, jde často o výzkumy nastavené záměrně tak, aby "všemocná moudrá věda" vyvrátila "bláboly duchovních tmářů". Ale takhle by to vůbec nemělo být.

Dokud křesťanství jen naivně hlásalo víru křesťanskou v polodivoké Evropě, jako tomu bylo ve středověku, bylo jednou z největších sil morálních. Ono vytvářelo duši nynějšího člověka.
Dokud pokusná (experimentální) věda, veřejně dovolená teprve v 16.století, dožadovala se jen zákonitých práv rozumu a neobmezené volnosti, byla největší silou rozumovou; ona obnovila tvář světa, osvobodila lidstvo od staletých pout a dala duchu lidskému nezničitelné základy.
Podle definice je věda propracované a obecné empirické a rozumové poznávání, vycházející z pozorování, rozvažování nebo experimentu. Já ale s diskuzí a článků nabývám pocitu, že věda se dostává do stejné slepé uličky, jako esoterika - totiž že lidé lpějí na svých dogmatech, aniž by k tomu měli racionální důvod a místo poslouchání a poznávání a pozorování jen tupě opakují dokolečka, že je něco kravina. Tohle je typický sektářský přístup, jaký nalezneme u desítek samozvaných léčitelů a guruů - předloží nám nepodložené teorie, které donekonečna omílají, až jim lidé uvěří, ačkoli stojí na hliněných nohách.
Velkým problémem esoteriky oproti vědě je, že jde často o vnitřní zážitky lidí, které nejsou aplikovatelné na každého a že se jedná o věci, které nelze potvrdit ani vyvrátit. Víra v anděly, boha či dévy stromů bude vždy jen vírou, protože setkání s těmito bytostmi nelze prokazatelně potvrdit ani je vyvrátit. Přesto se najdou tací, kteří víru - soukromou věc každého jedince - zesměšňují a vysmívají se jí a pak není divu, že vznikají ohnivé spory.
Jsou prostě věci, které vědecky zkoumat nelze a tyto věci by z debat měli být vyškrtnuty. Na druhou stranu existuje armáda esoteriků, kteří blábolí nesmysly například o tom, že žijeme v duté zemi, což moderní věda dávno vyvrátila a oni přesto dokola opakují svá nesmyslná tvrzení. Tam je namístě, aby lži byly nahrazeny vědeckými fakty. Pokud nějaký šaman bude vykládat, že pravidelné pojídání psích hovínek léčí rakovinu, musí prostě přijít vědecká autorita a uvést jeho bludy na pravou míru. Ve všech ostatních případech by ale věda s esoterikou měli spolupracovat, vést dialog, doplňovat se. Což se stále téměř neděje. Jato, že tzv. vědci tak strašně odsuzují homeopatika, reiki, energii kamenů a další věci, přičemž zástupy lidí potvrzují, že tyto metody jim pomohly ke zdraví a duševní pohodě?
Ale od té doby, kdy církev nemohoucí dokázati svoje základní dogma ve světle námitek vědy, uzavřela se jakoby do domu bez oken, postavivší víru proti rozumu jako bezvýminečné a neposouditelné přikázání; od té doby, co věda zpita svými objevy ve světě hmotném (fyzickém), vzdálila se světu duševnímu a intelektuelnímu. Stala se nevěřící v nauce své a materialistickou v počátku i konci. Od té doby, co filozofie jimi spletena stala se bezmocnou, vzdala se svých práv a upadla do nadsmyslného pochybovačství, tu hluboký rozkol byl učiněn v duši společenské i jednotlivcově.

Rozhodně nejsem z těch "ezolidiček", co tvrdí, že všechno vědecké je zlo a jediné, co vyléčí zápal plic je energie kamene a modlení se k archandělům. A ti, kteří tohle tvrdí, jsou sprominutím blbové. Stejní blbové jako ti, kteří brojí proti síle mysli a pohrdají placebo efektem.
Kladu si otázku, proč věda a víra nespojí své síly a mnohem více se nevěnujeme zkoumání některých jevů - jako třeba právě placebo efektu, který dokáže nejen vyvolat reakci těla bez toho, aby byl do něj vpraven lék, ale také ignorovat podávání léku, ačkoli to se děje (více viz odkaz). Někdy si říkám, kde je hranice zdravé skepse (o niž se snažím) a kde už je slepý fanatismus. Úkolem vědy by nemělo být pohrdlivě odsuzovat vše, co dosud do hloubky neprozkoumala, ale právě
zkoumat a objevovat neprobádané.

Tento boj vědy a víry, zpočátku nutný a užitečný, neboť zajistil právo rozumu a vědy, prodloužením svým zavinil chabost a společenskou zchátralost. Náboženství odpovídá potřebám srdce (citu), odtud pochází jeho věčné kouzlo, věda odpovídá potřebám ducha. Odtud prýští její nezlomná síla. Ale odedávna tyto dvě mocnosti nedovedou se shodnouti.
Je jasné, že tu máme spousty fantasmagoriků, kteří dělají z lidí (a někdy možná i ze sebe) blbce. Existují podvodníci, co z lidí tahají tisíce za úplné nesmysly. Ale na základě toho si prostě nelze udělat názor a ten pak prezentovat jako vědecká fakta.
Dogmata nikdy v historii lidstva nepřinesla nic dobrého. A kouzlo lidského vědění je právě ve zkoumání nepoznaného, v hledání souvislostí, v pozorování světa kolem sebe a vyvozování závěrů z toho plynoucích. Základem by měla být mysl, otevřená poznatkům, ale ne slepá víra v něco, co není nijak ověřené a nebo je to dokonce založené na lži.
Prostě lidi - důvěřujte, ale prověřujte, prožívejte a zkoušejte a pokud máte ty možnosti, začněte zkoumat to, co bývá opomíjeno, ponořte se do záhad lidské mysli a naší planety. Je toho tolik co objevovat a ignorace ještě nikoho neposunula vpřed. Až věda s esoterikou začnou pracovat společně, hned tady na světě zase bude o něco líp.
Jsem přesvědčen, že přijde den, kdy přírodozpytec, básník a filozof budou mluvit stejnou řečí a budou si vzájemně rozuměti.


 


Komentáře

1 Lukáš Přibyl Lukáš Přibyl | Web | 6. února 2016 v 13:40 | Reagovat

K výše uvedenému bych dodal snad jen následující:

Je to něco podobného, jako by student (oficiální) medicíny, který dosáhl teprve jedné čtvrtiny z celého svého studia, již chtěl prakticky pracovat na nejnáročnějších chirurgických operacích a to přestože zatím nemá potřebné vědomosti ani praktické zkušenosti k takovému konání. A tak můžu říct, že tam, kde končí chápání vědců vědy oficiální, tam s úspěšností pokračuje věda alternativní (a to bez pardonu).

! Takže jednou jednoduchou větou asi tak...:

"Oficiální a alternativní věda nenaleznou "společnou řeč" do té doby, dokud oficiální věda bude pracovat pouze s úrovní hrubo-hmotného (= fyzického) světa."

2 dadainka dadainka | Web | 7. února 2016 v 23:50 | Reagovat

Vidím to podobně.

3 spajdy spajdy | E-mail | 8. února 2016 v 11:37 | Reagovat

Dnešní takzvaná "teoretická věda" má svůj základní problém už v názvu. Dokud to ještě byla věda přírodní, byla lidstvu k užitku; dnešní teoretická věda už jen bohužel fanaticky obhajuje svá dogmata a úporně se snaží přizpůsobit realitu svým domnělým předpokladům, jenž vydává za konečné pravdy. Každý vědec by se ale měl řídit realitou a zdravým rozumem, ničím jiným. Kdo se neřídí realitou, nutně ho zdravý rozum opouští...

Problém víry je dneska zase opačný - staví na dogmatu zjevení, kolikrát velmi dávných, kterým dnešní člověk už nerozumí, nebo na temných mystických pocitech, které s nadsmyslovými světy nemají nic společného. Víra je v dnešním světě k ničemu, pokud dotyčný nedovede jasně a rozumně popsat předmět víry nebo její základ a smysl. Temná mlhavá víra nemůže s vědou ani spolupracovat, ani ji dovést na správnou kolej, stejně jako fanatická new age esoterika, která jen špiní a diskredituje esoteriku reálnou.

Přírodní věda, pokud by důsledně domýšlela věci až do konce, musela by být dovedena do nadsmyslových světů, jenže tomu se díky dogmatu materialismu bohužel urputně brání... už jen např. zkoumání kolektivní inteligence hmyzu a ptáků vede přímo k duchovním skupinovým já zvířat... dnes si vědci bohužel vystačí s bezduchým instinktem.

Jediný úspěšný pokus o sjednocení smyslna a nadsmyslna představuje anthroposofie, kterou bohužel valná většina lidí nezná, což je škoda. Je to jediný směr, který se opírá o to, že i nadsmyslno lze podrobit stejně exaktnímu zkoumání jako hmotný svět. Jenže pro mnohé je zde překážkou, že pro exaktní vnímání nadsmyslna si musí člověk duchovní orgány teprve poctivou prací na sobě vybudovat, kdežto ke zkoumání hmotného světa si stačí vědecká "udělátka" koupit v obchodě nebo na ně dostat grant... a kdo k nadsmyslnu tíhne, exaktní cestu k němu si zatarasí drogami, mediumismem, šamanismem nebo jinými praktikami, které spadají do stejné kategorie jako mlhavá nicneříkající mystika...

4 Vendy Vendy | Web | 23. února 2016 v 8:44 | Reagovat

Pravda pravdoucí. Věda a duchovno se musí spojit, jen tak dosáhneme pokroku. Nelze je od sebe odlučovat.
Tak jsem si vzpomněla na citát, který jsem kdysi někde slyšela: Člověk nesmí být moc materiální nebo se rozbije, ani moc duchovní nebo se rozplyne :)

5 spajdy spajdy | E-mail | 26. února 2016 v 7:09 | Reagovat

Tak mě napadá - nevíš náhodou, co to je za knihu a kdo je jejím autorem? Docela rád bych si ji přečetl celou...

6 Lúmenn Lúmenn | Web | 28. února 2016 v 22:25 | Reagovat

[5]: taky mě to zajímá, ale našla jsem jen ten obrázek, sdílený někde na sociálních sítích a už ho nejsem schopna dohledat, ani po googlení částí textu se mi nepovedlo najít autora, pokud ho odhalíš, prosím, poděl se;)

7 spajdy spajdy | 29. února 2016 v 7:25 | Reagovat

[6]: No, takovéhle poklady k člověku přicházejí většinou až tehdy, když k nim dozraje, takže asi nezbývá než čekat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama