Zavři oči, věř a klidně spi

13. května 2016 v 15:09 | Lúmenn |  Úvahy a zamyšlení
Mám ráda témata týdne, která jen přeletím očima a už se mi v hlavě rozeběhnou nápady na slova, jimiž bych se k němu vyjádřila. Takto to bylo i dnes, kdy na mě vyskočilo téma "zavři oči a věř". Nejprve jsem si tedy představila, jak někdo zcela přesvědčený o bezpečné hloubce vody zavírá oči a skáče z útesu, ale onu vodu pod srázem vzápětí vystřídala představa čerstvě povlečených voňavých peřin, do kterých skáčeme z o fous menší výšky:) Ale kolikrát je to právě ta víra, která nám chybí, abychom se do nich zanořili pěkně hluboko a odpluli do říše spánku. Víra, že je vše v pořádku a že můžeme klidně spát.


Stres je dnes velmi často skloňovaným slovem, dáváme mu za vinu čím dál více nemocí, včetně těch duševních a mrmláme, že díky němu je vše horší, než v minulosti. Přitom zapomínáme, že stres je velmi důležitým evolučním mechanismem našeho druhu - ve stresu, což vlastně znamená pod nějakým vnějším tlakem, se upozaďují naše fyzické obtíže a tělo je schopné krátkodobě vyššího výkonu. Když nás v pravěku pronásledoval šavlozubý tygr, byl to stres jako blázen, ale tělo dokázalo vyvinout maximální rychlost a uniknout mu. Pokud byl tygr stále nablízku, byl to právě stres a stresové hormony vyplavené do naší krve, které nám nedovolily v noci usnout a držely nás bdělé až do rozbřesku, kdy šelma odešla na kutě.

Tytéž hormony a tytéž mechanismy pracují v našem těle neměnné po tisíce let. A to i v době, kdy za námi neběhají žádní tygři, ani nájezdníci na koních, ani nepřátelské armády. V době míru a blahobytu, v níž v naší krásné střední Evropě žijeme, se stres projevuje na úplně jiných rovinách - pomáhá nám zůstat bdělými v práci, při péči o děti, ve škole před zkouškami, večer za volantem. Stres je vynucená bdělost a připravenost organismu v reakci na nebezpečí - a je úplně jedno, jestli to nebezpečí představuje lítá šelma nebo nezaplacené složenky. A je dobře, že ho máme, protože nám pomáhá čelit nástrahám života.

Problém nastává v okamžiku, kdy skočíme do voňavých peřin. Pravěký člověk by začmuchal a naznal, že v zamčeném domě se silnými zdmi žádné riziko nehrozí, stresové hormony by se rychle odplavily a milý neandrtálec by blaženě spinkal až do rána. My, moderní lidé, ale známe i jiná nebezpečenství, než ta, která se nám drápy a zuby mohou dobývat do ložnice. A před nezaplacenými účty, nevyřízenými telefonáty či zkouškou z biochemie nás žádné, byť sebebytelnější dveře neochrání.
A tak ležíme, přemítáme a stresové hormony rejdí našimi žilami, udržují nás bdělé, připravené...a den za dnem víc a víc nevyspané.

Kouzlo dnešní doby není v tom postavit si bytelný hrad, do něhož nepronikne nepřítel, ani vylézt na nejvyšší strom v okolí, kam nebude moci žádný predátor. Kouzlo dnešní doby je v tom uklidit si ve vlastní hlavě dříve, než půjdeme spát a nechat všechny příšery za bezpečnými dveřmi ložnice tak, jako naši předkové. A ačkoli je to někdy strašně těžké, úvaha je vlastně strašně prostinká a logická.
Udělám s těmi problémy, co na mě ráno čekají, teď, v pyžamu a s hlavou na polštáři, něco? Pokud ne, pak neexistuje důvod, proč je za sebou do postele pouštět - naopak, je to zcela nelogická pitomost. Jediné, co tedy musíme udělat, je zavřít oči a věřit, že zítra všechno dokážeme, že zítra vstaneme plní sil a odpočatí, abychom se postavili novodobým šavlozubým tygrům.

A pokud vám to pořád pro klidné spaní nestačí, zkuste některý z mých dalších článků o spánku:

 


Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 13. května 2016 v 18:14 | Reagovat

Mnohokrát jsem se snažila pustit si nějakou relaxační hudbu (jako třeba včera večer), ale nikdy se neuvolním tak, jak bych si přála. Stále jsem v napětí a to mám soukromí a celý pokoj na internátě pro sebe.
Někdy mi přijde, že je spánek takový únik před vším - člověk, jako by se zpětně "reinkarnoval" noc co noc a další den máme možnost žít jinak.

Stres v tom určitě hraje hlavní roli, protože mě dostává ve společnosti do všemožné "křeče", která způsobuje sklíčenost, až úzkost.
Těžko říct, jestli se tohle někdy změní.

2 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 14. května 2016 v 20:56 | Reagovat

Nad tímhle jsem už taky několikrát přemýšlela. Nemá cenu se stresovat, kvůli něčemu, co nás čeká druhý den. Stejně to neoddálíme, když to budeme v hlavě omílat stokrát dokola a nic se tím nevyřeší. Proto se snažím nad ničím nepřemýšlet.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama