Komunikují a spolupracují: nové vědecké poznatky o stromech

24. srpna 2016 v 18:16 | Lúmenn |  Magie stromů
Ve škole jsme se učili, že les je hodně stromů, které rostou na jednom místě. Každý strom má svoje větve, kmen a kořeny, které jsou jenom jeho a každý strom je tedy individuální bytostí. Stromy se spolu, stejně jako lidé nebo zvířata, prý také perou o místo na slunci. Ale co když je to všechno jinak a les ve skutečnosti není jen spostou jednotlivých stromů rostoucících blízko u sebe, ale jedním velkým, neuvěřitelně složitým a komplexním organismem, propojenějším jestě tesnějšími vazbami, než lidské město? Podobné myšlenky propaguje už léta kanadská výzkumnice Suzanne Simard (o níž jsem už psala v článku Jak spolu komunikují stromy?) a podporuje je čím dál větším množstvím výzkumů, které její závěry potvrzují. Možná se už brzy přestaneme dívat na les jako součet individuálních stromů, ale jako na fascinující celek, s nímž se možná dá i na určité úrovni dorozumívat.


Suzanne Simard nedávno hovořila na konferenci organizace TED, což je jakási platforma na níš vystupují nejrůznější řečníci ze všech odvětví lidské činnosti. A přinesla mimo jiné tyto zajímavé teze:

"Lesy jsou komplexní systémy s mimořádnou schopností sebeuzdravení. Poznatky o fungování lesních celků by měly sloužit k přehodnocení současného pohledu na les. Je třeba nepohlížet na les jen jako na zdroj dřeva a ani jako na oblast rekreace. Dokonce ani chápání lesa jako ekologického celku s klimatickými a biologickými funkcemi není dostatečné."

"Mateřský strom může být v jednom lese propojen se stovkami dalších stromů. Zdravý les přežije, i když vykácíte jeden nebo dva mateřské stromy, ale je tu hranice. Pak hrozí, že když porazíte jediný další strom, celý systém se zhroutí a les kolabuje. Klíčem ke komunikaci a společným aktivitám stromů v lese je mycelium čili podhoubí. To je systém mikroskopických vláken, hyfů, které tvoří vlastní tělo houby. To, co běžně za houbu označujeme, je jen plodnice, sloužící k rozmnožování. Mycelium roste pod povrchem a jeho velikost je vzhledem ke struktuře prakticky nezměřitelná, může zabírat desítky i stovky čtverečních metrů."

"Všichni milujeme své děti a víme, že to platí i o zvířatech. A já jsem si položila otázku: Může své potomky milovat i Douglasova jedle? Abych se dozvěděla odpověď, začala jsem před dlouhými lety experimentovat. Mateřské stromy své 'děti' poznaly. Obklopily je hustší a bohatší mykorhizní sítí (symbiotické soužití kořenových vláken a hub), jejímž prostřednictvím svým semenáčkům dodávaly více uhlíku, a dokonce i za cenu omezení vlastního růstu, aby semenáčkům zajistily více prostoru k jejich růstu. Mateřské stromy, jestliže jsou napadeny, zraněny či se blíží doba jejich přirozeného zániku, předávají potomkům informace a zkušenosti.
Použili jsme izotopy ke sledování přenosu uhlíku z umírajícího mateřského stromu - putoval kmenem do kořenů a k potomkům. Nejen uhlík, ale i obranné signály. A změřili jsme, že tyto dvě činnosti mateřského stromu zvýšily odolnost mladých stromků vůči stresům. Mohu tedy prohlásit, že stromy skutečně mluví."

Další poznatky přinesl vědecký tým z Austrálie, publikovaný před rokem v časopise Nature Communications:

"Je známo již delší dobu, že rostliny ve stresové situaci, jako je sucho, extrémní teplota či salinita půdy, produkují neurotransmiter GABA (gama-aminomáselnou kyselinu), užívaný živočichy, ale nebylo jasné, zda i u rostlin má signální úlohu. Naše práce ukázala, že GABA má u rostlin stejné poslání - jeho přítomnost vede ke vzniku elektrických signálů, které blokují růst, je-li rostlina v nepříznivém prostředí."



Možná je tedy jen otázkou času, kdy my, lidé, budeme schopni vyvinout způsob, jímž dokážeme komunikovat z rostlinami. A možná nastal čas, kdy budeme muset své postoje k říši rostlin zcela přehodnotit - stromy a les jako celek totiž nejspíš nejsou jen hloupými, statickými kusy celulózy, které lze bez přemýšlení využívat, ale nejspíš se jedná o velmi dynamický organismus s vlastními mechanismy komunikace a zásobování, které dalece přesahují naše současné chápání. Čím více toho my lidé objevujeme, tím více zjišťujeme, že nejsme až tak hustokrutopřísní, jak jsme si mysleli:)

 


Komentáře

1 Lianna Aune Ellusive Lianna Aune Ellusive | Web | 24. srpna 2016 v 18:59 | Reagovat

Hezký článek. Je fajn, že někdo vede výzkum i podobným směrem :)

2 Jana Jana | Web | 25. srpna 2016 v 14:34 | Reagovat

Moc zajímavý článek, moje bývalá kolegyně se dokonce stromy v  podobném smyslu zabývala....

3 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 27. srpna 2016 v 12:16 | Reagovat

Jo, už jsem měla v povědomí, že rostliny a stromy spolu komunikují. Ale že je to až takhle propracované, o tom mě přemýšlet nenapadlo.

4 Atrej Ystma 776 Atrej Ystma 776 | E-mail | Web | 10. září 2016 v 21:58 | Reagovat

Dokonalá komunikace, viďte? Moc pěkně napsané, teď už opravdu zbývá, abychom my lidi obnovili své původní schopnosti a znovu navázali ten pravý komunikační kontakt s přírodou :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama