Přání ženám od ženy k Mezinárodnímu dni žen

8. března 2017 v 19:39 | Lúmenn |  Úvahy a zamyšlení
Když dnes máme ten Mezinárodní den žen (jehož slavení by mi tedy jako spousta jiných moderních svátků uniklo, nebýt sociálních sítí, kde kamarádky postují fotky kytek, které dostaly:)), inu když máme ten MDŽ, chtěla jsem jako pohlazení po duši dát něco, z čeho čiší krásná ženská energie Ale pak se z pouhého kratičkého úvodu stala celá úvaha a přání ze srdce pro všechny ženy - i pro mě samotnou.
Začala to písnička od běloruské ženské skupiny, kterou jsem chtěla jako ono pohlazení po duši, použít. Skupina Laboratorium Piesni zpívá a capella jen za doprovodu bubnu, na jejich tvorbu mě před časem upozornila kamarádka a dnes jsem náhodou zase narazila na jejich píseň Sztoj pa Moru. Je v ní obsažena čirá esence ženskosti, jak díky skladbě různých ženských hlasů, tak celkové náladě písně, jejíž text není zrovna veselý, je o širém moři, hejnu labutí a divokém orlovi, který to hejno rozežene a je z ní cítit trocha melancholie, ale dívky a ženy, které ji zpívají, u toho tančí, usmívají se a dodávají táhlé melodii jiskru, sílu, tvar. A myslím, že právě to je něco, co my, ženy, umíme - dávat smutnému světu naději, lásku, pochopení, ale také tanec, vášeň a samotný život. A také mám pocit, že na to někdy zapomínáme.


Tahle píseň tedy není jen pohlazení po duši pro všechny čtenáře, ale je také přáním k svátku všem ženám, které stejně jako já někdy zapomínají, jaké to je být skutečně ženou. Že to není o tom, vyrovnat se mužům - být silné, chytré, rozhodné, tvrdé, racionální. To všechno dokážeme my, ženy, velice snadno. Co ale tak snadné není, je žít život v této společnosti, která oceňuje tvrdou práci, každodenní výkon a nekompromisní přístup, a přesto dokázat být naplno ženou. Někdy plačtivou a náladovou, někdy silnou jako zuřící bouře, někdy vášnivou a toužící po ukojení, jindy stydlivou a potřebující ochranu. Je těžké být zároveň matkou, starostlivě ochraňující mláďata, a přitom svůdnou milenkou, plnou vnitřní přitažlivosti, být nevinnou pannou dávající naději i moudrou stařenou rozdávající rady, být čarodějnicí, vlčicí, prohnanou kočkou, lstivou liškou a zároveň jemnou květinou, jarní rosou a studánkou, svlažující vyprahlé rty poutníků. Být ženou znamená dávat kusy sebe a přitom umět zůstat celistvou, jako největší z žen, naše Matka Země. A jako ona se učíme krvácet a odpouštět zároveň.

Být ženou není vůbec snadné - ale ne proto, že by nás drtila nespravedlnost systému, ne proto, že by snad společnost nadržovala mužům. Ale právě proto, že my, ženy, jsme přijaly za vlastní, že jen když v sobě ženství potlačíme a staneme se více jako muži, pak budeme svobodnější, šťastnější, rovnoprávnější. Neznamená to jít si stoupnout k plotně a stát se služkou, mámou a sexuální hračkou v jedné osobě. Znamená to ponořit se až do hlubin naší duše a objevit tam krásu dávno zapomenuté moudrosti, kterou se z nás celá staletí snažili vytlouct a které se my poslední dekády samy vzdáváme. Odkládáme stranou svou menstruaci a celý svůj cyklus, který z nás dělá to, čím jsme, protože věříme, že nás zdržuje od skutečného života, od mužského života, ale nechápeme, že nám přináší něco, co muži nemají a mít nemohou. Taky jsem odkládala, dokonce nesnášela svůj cyklus, tak bolestivý, odporný a špinavý. Tak složitý, komplikovaný, tajemný. Až v posledních letech jsem v něm začala hledat smysl a pochopila, že naše moudrost, ženská moudrost, je přesně taková - tajemná, komplikovaná, proměnlivá. A že samotný akt zrodu nového života, porod, je taky pořádně bolestivý a špinavý.

Dnešní svět je komplikovanější, než kdy dřív. Je tolik možností a tak málo času, je tolik nároků a tak málo sil. A o to víc tenhle svět potřebuje ženy a jejich energii, moudrost jejich těla, které si umí říct, že si potřebuje odpočinout, které se samo dovede očistit, které dovede samo ze sebe stvořit celou lidskou bytost. Láskyplnou energii matčina pohlazení, doteku dívčí ruky na tváři, babiččina po staré rtěnce vonícího polibku na dobrou noc. Empatickou energii odpuštění a tolerance. Divokou energii tance pod hvězdami, silnou energii kořenů bříz, která dovede provrtat skály, nespoutanou a trpělivou energii moře, které za staletí omele tvrdé břehy dohladka.

Je krásné být ženou. A je složité být ženou. Ale právě ta složitost je na tom to krásné. Milujme tedy svoji složitost, milujme všechna svá zákoutí, záhyby a tajemství. Prostě a jednoduše - milujme:)
Všechno nejlepší k Mezinárodnímu dni žen přeje Lúmennka

A tady je konečně ta slibovaná písnička:)


Laboratorium Piesni - Sztojim pa Moru

 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 8. března 2017 v 19:44 | Reagovat

Nikdy jsem tento svátek neslavila a nehodlám s tím začínat :)

2 Blanch Blanch | Web | 10. března 2017 v 16:14 | Reagovat

Ani nevím, jak jsem se dostala až k tobě, Lúmenn, a že od doby, co jsem u tebe byla naposledy(může to být vážně už pár let?) se to tady docela změnilo :).

Nicméně ten svátek mi taky přijde postavený na hlavu.
Proč neslavíme i den mužů? Taky přece mají nárok na to být oslavováni :).
Nevím, vždycky mi přišel směšný a když mi někdo přát, upřímně jsem to buď ignorovala, nebo si z toho dělala srandu. A že v mém věku už mají všichni pocit, že mi přát mají nebo co :)).

Každopádně ty na to nahlížíš více duchovně, já to takto vidět neumím, já jsem upřímně celý život nechtěla být ženská :) a přiznám se, že i část mé osobnosti jí prostě není a nebude mít nikdy stejné myšlenky, koníčky, názory ani návyky, jako ženy běžně mívají. A není to proto, že bych mermomocí chtěla vybočovat, nebo se podobat mužům, ale prostě mi to tak bylo do vínku dáno a přijde mi to normálnější, než se přetvařovat, aby společnost z toho nebyla nějak mimo :). Důležité je hlavně zůstat sám sebou.

Každopádně dodatečně tedy vše nejlepší k MDŽ. Jsi asi první osoba, které to letos říká/píšu... a možná i za posledních patnáct nebo dvacet let :). Naposledy jsem přinesla kytičku své matičce jako školou povinný puberťák a od té doby už ani prd :).

3 Blanch Blanch | Web | 10. března 2017 v 16:18 | Reagovat

Ah, tak už vím, čím to je. Já jsem byla na tvém druhém blogu :)

4 Lúmenn Lúmenn | Web | 10. března 2017 v 18:43 | Reagovat

[2]: nic si z toho nedělej, já taky celý život nechtěla být ženská. Jenomže on existuje dost pokřivený názor na to, co to znamená být ženská. Ženy prý nekoukají na sport, nepijí pivo, nemluví sprostě, neumí se prát, zajímá je akorát líčení, kabelky a oblečky pro psy atd. atd. Až po 25 letech života jsem začala zjš´tovat, že ačkoli jsem dost jiná, než hodně ženských (s nimiž jsem si vlastně nikdy nerozumněla a bavila se spíš s chlapama), pořád jsem žena a pomalu se to vlastně až v tomhle věku učím chápat a poznávat. Protože být žena nemá nic společného s koníčky nebo se společenskou normou, je to o dost hlubší záležitost a klidně můžeš být na 100% žena a přitom třeba střílet z kulometu nebo programovat hry.

5 mirek mirek | 10. března 2017 v 22:19 | Reagovat

Patandžali jogu-sjednocení, rozdělil do osmi úrovní:

1 JAMA – pravidla jednání a sebeovládání
2 NIJAMA – řád, sebekázeň
3  ÁSANA – jógové pozice
4 PRÁNAJAMA – dechová cvičení
5 PRATJÁHARA – vědomí a kázeň smyslů, bdění
6 DHÁRANA – relaxace, koncentrace, meditace, kontemplace, samadhi
7 DHJÁNA – jógová meditace klidu mysli-přítomnost
8 SAMADHI – osobní čistý duch atman se sjednocuje s kolektivním duchem brahman

popisuje následující čtyři stavy lidského vědomí:

* Džágruti: stav vědomí během bdění
* Swapna: stav vědomí během spánku se sny
* Sushupti: stav vědomí během hlubokého spánku, v němž mysl, ego a superego jsou zcela v klidu
* Turya: stav bezmyšlenkového vědomí (klid mysli-přítomnost), přesahující mysl -  SAMADHI

asany působí na sílu prány(pingala)
dhárana působí na  sílu many(ida)
dhjánapůsobí na sílu kundalini(šušumna)
samadhi působí na čisté vědomí(sahasrara čakra)

cvičením působíme pouze na naše jang, a kvůli rovnováze bychom také měli působit  i na jing, jinak by to bylo jednostranné a mimo osu poznání univerzality, která je cílem jogy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama