Bůh, Vesmír, člověk...

16. května 2017 v 11:17 | Lúmenn |  Úvahy a zamyšlení
Už když jsem byla malá, něco mi na teorii velkého třesku nedávalo smysl. Úporně jsem si snažila představit, jak mohlo z ničeho vzniknout něco, jak se mohla v nějakém miniaturním chaotickém chuchvalci hmoty utvořit sama od sebe struktura a jak celý tento proces mohl vyústit ve stvoření ohromného prostoru, v němž nyní žijeme. A tak jsem si už tehdy pro sebe smíchala teorii vědeckou a náboženskou, což mi postupem času víc a víc zapadalo.
Ve škole jsme se kdysi učili o Bibli a pamatuji si, jak nám učitelka říkala, že ono slavné "na počátku bylo slovo" je vlastně nepřesný překlad z řečtiny, kde "logos" neznamená jen slovo, ale taky pohyb. Takže na začátku byl pohyb, ten pohyb byl u Boha a ten pohyb byl Bůh - a střípky mé vlastní teorie zapadly v okamžiku na místo. Onen pradávný impuls ke stvoření všeho v okamžiku velkého třesku, onen pohyb, který odstartoval miliardy let vývoje našeho Vesmíru, vznikl kvůli tomu, že se v onom bezrozměrném prázdnu, v nekonečném bezčasí, zrodilo Vědomí - a Vědomí nepotřebuje ani čas, ani prostor, ani hmotu, ani energii, Vědomí to je Bytí samo o sobě. A když si Vědomí uvědomilo samo sebe, rozhodlo se si dát hranice, jimiž se definuje - a ty dnes známe jako čas a prostor.


Už dlouho jsem tyto svoje úvahy chtěla někam zapsat. Ale jsou to pro mě hodně niterné věci, které v sobě nosím odmalička a opírám o ně vlastně celý svůj život, možná proto se mi je nechtělo zaobalovat do slov a snažit se je vysvělit druhým. Jenomže jsem nedávno stvořila vesmírnou malbu, kterou jsem nechtěla jen tak plácnout do článku, ale chci k ní i přidat nějaká hezká slova - a právě tahle o mé vnitřní kosmologii a mojí víře se mi dnes ráno derou z prstů, jako by si žila vlastním životem.

"Jak někdo mohl svoji mysl uzavřít tak moc, že je přesvědčený, že všemohoucí, vševědoucí bytost, která se nachází v každém stéblu trávy, by snad trvala na tom, aby někdo jednou týdně chodil do nějakého baráku a tam se klaněl?"

Před pár dny jsem vedla debatu s jedním velmi zapáleným křesťanem, který tvrdil, že každou neděli musí věřící člověk chodit do kostela, jinak o sobě nemůže říkat, že je praktikující křesťan. Že Bůh to takhle chce a přijímání svátosti, což jsou takové ty oplatky, které se rozdávají po mši, jsou nejdůležitější součástí víry. A já na něj koukala s otevřenou pusou, jestli něco takového může myslet vážně. Jak někdo mohl svoji mysl uzavřít tak moc, že je přesvědčený, že všemohoucí, vševědoucí bytost, která se nachází v každém stéblu trávy, v každé buňce našich těl, o níž křesťané říkají, že je nejvyšší Láskou, by snad trvala na tom, aby někdo jednou týdně chodil do nějakého baráku a tam se klaněl, zpíval písničky, poslouchal nějaké řeči a pak si dal oplatek. Každý týden, každou neděli. Jako by neexistoval jiný způsob, jak dát najevo, že Boha následujeme a ctíme. Vždyť pokud je vševědoucí, tak to přece ví i bez toho, abychom někam museli chodit a něco dokazovat. A pokud je všudypřítomný a všeobjímající, nachází se v tom baráku úplně stejně, jako na louce, v lese, u nás doma nebo třeba v poslední zaplivané hospodě.

Tohle mi taky nikdy nešlo do hlavy. Na jednu stranu je tedy nějaká entita, které lidi říkají Bůh, všude a ve všem, na stranu druhou nám ale zakazuje některé věci dělat, říká nám kam chodit a kam ne. Na jednu stranu ví všechno, na stranu druhou nás ale pořád potřebuje pokoušet a zkoušet, předhazovat nám možnosti "hříchů" a dívat se, jestli to zvládneme nebo "propadneme peklu". Přičemž to pochopitelně musí vědět dopředu. A tak se z všeobjímající vševědoucí entity v křesťanské optice stává zlý strejda, který přísným okem dohlíží na to, abychom nezlobili. Což je dost smutná degradace.

Pokud je ale Bůh celý Vesmír, a já věřím, že ano, pokud prostupuje vším, co toto Universum tvoří, pak se náhle posouváme mnohem výše. A já mám dojem, že tohle zaznívá ze všech náboženství světa, jen je to schované pod hromadou balastu a mocenských intrik k ovládání mas, vydávaných za přikázání boží. Totiž - že Bůh je Vesmír, každý atom, každá molekula, každá buňka lidského těla, každá bytost, planeta, galaxie.
Na samém počátku díky uvědomění si, díky myšlence, vznikl čas a prostor, kterého jsme součástí a celý tenhle čas a prostor je manifestací onoho Vědomí a vše, co se v něm nachází, je přímou a nedělitelnou součástí prvnotního záměru. Když se modlíme k Bohu, k Vesmíru, je to jako by se buňka modlila k celému tělu, jako kdyby se atom vodíku modlil k moři, jako kdyby se planeta modlila ke galaxii. My, lidé, jsme jen malinkatou součástí ohromného celku, kterému jsme podřízení co do funkce, ale ne co do důležitosti. Protože každá částečka se počítá, každá je důležitá a i jediné zrníčko písku může zastavit perfektně namazaný složitý mechanismus.

"My všichni jsme součástí ohromného celku a ani to, jak jsme malincí, ani to, jak krátce s porovnáním z celým Vesmírem žijeme, nemůže zmírnit naši důležitost v celém soukolí."

Na počátku každého pohybu naší ruky je záblesk v jediném neuronu v našem mozku. Na počátku každého lidského života jsou jenom dvě, pouhé dvě buňky, okem nespatřitelné. Aby železná věc zrezivěla, musí se na atomy železa navázat atomy kyslíku - a celá korozce začíná u spojení prvních dvou atomů. Za výbuchem atomové bomby, která ničí města a zabíjí po statisících, stojí droboučké neutrony srážející se s jinými. A takhle by se dalo pokračovat dál a dál.
Čaroděj Gandal v Pánovi prstenů řekl, že ani nejmoudřejší nedohlédnou do všech konců a i ten nejbezvýznamější člověk může hrát velkou roli. Říká se tomu efekt motýlích křídel a můžeme ho spatřit ve všech událostech historie. Samozřejmě zpětně - protože ve chvíli, kdy se ona banální situace děla, nikdo nemohl tušit, jaké následky bude mít.

Kam tím mířím? Že my všichni jsme součástí ohromného celku a ani to, jak jsme malincí, ani to, jak krátce s porovnáním z celým Vesmírem žijeme, nemůže zmírnit naši důležitost v celém soukolí. Pamatujte na tu rez, která se šíří od jednoho atomu k druhému, až zachvátí celý předmět, z něhož časem nezbude nic, než prach. Je jenom na nás, zda prožijeme naše životy v souladu s prvotním záměrem, v souladu se zákony stvoření, které všichni intuitivně cítíme ve svém srdci a které s námi rezonují - nebo zda půjdeme proti nim. A kdo ví, třeba se právě v okamžiku, který považujeme za nejbanálnější ze všech, rozhoduje o bytí a nebytí všehomíra.
Bůh je Vesmír a Vesmír jsme my. Rezonujeme, ovlivňujeme se navzájem, rosteme a uvadáme, dáváme a bereme, milujeme. A někde hluboko v našich bytostech je skryta odpověď na všechno. Stačí ji jen najít a žít v souladu s ní. Nikdo jiný než my sami nás za to nikdy nebude soudit. Protože my jsme Bůh.
S láskou Lúmenn


A na závěr konečně malba, kvůli níž vznikl tento text:) Díky za inspiraci, Vesmíre:)

 


Komentáře

1 Sigil Sigil | E-mail | 16. května 2017 v 18:18 | Reagovat

My sami se soudit nemůžeme. Nadržujeme si, omlouváme se proč to, proč tamto.
Já věřím, že po smrti prostě budeme stát před soudem, Bohem, či Požíračkou hříchů a tam nám jednoduše přehrají celý náš život... Nic více, nic méně. A uvidíme vše co jsme dělali, dobré i špatné,dobré, špatné mimovolmě i cíleně a plánnovitě a tak podobně. A podle toho se budou vybírat další inkarnace kvůli splnění ÚKOLÚ ČLOVĚKA. Nooo, Horáčku tenhle život si zopakujeme, vidím samá nedostatečná, dokonce  jsi uškrtil paní která ti nechtěla dát.no, pro scenář si zajdi za týden...
A toto vše v ritu křesťanů, buddhistů,islamistů, pohanů, ekonomů, prezidentů.
A všem bude dáno stejně.Sametovou jsi organizoval ay se všichni měli lépe-hele támhle ten somrák bez domova ti na to skočil...

Možná naivní představa ale já tam posouzení kvalit člověka prostě potřebuji.

Zdraví Sigil

2 Lúmenn Lúmenn | Web | 16. května 2017 v 19:51 | Reagovat

[1]: já věřím tomu, že až opustíme hmotné tělo se vším, co k němu patří, což jsou do značné míry i emoce a taky touhy, pudy... uvidíme svůj život nezaujatě a budeme ho moct posoudit zcela čistě a sami si zhodnotit, nakolik jsme dostáli svému "plánu" a co všechno jsme podělali:)

3 Lukas Lukas | Web | 17. května 2017 v 11:42 | Reagovat

Zdravím... to je ale velice působivá úvaha, ano - však jen víc takových.

4 Jan Jan | Web | 17. května 2017 v 15:55 | Reagovat

To je moc zajímavé na přemýšlení.....

5 Lori Lori | Web | 18. května 2017 v 13:35 | Reagovat

Nádherný článok, s ktorým úplne súzním ::)

Páči sa mi, ako je tento svet pretkaný, komplexný, všetko so všetkým súvisí. Je pomalý a rozvážny a zároveň rýchly a temperamentný.

Napríklad:

-https://www.youtube.com/watch?v=ysa5OBhXz-Q

Toto je krásne video o tom, ako ľudia znovu priviedli vlkov do Yellowstonského parku, čo ovplyvnilo absolútne celý ekosystém ( viac zelene, stromov, rastlín, navrátili sa mnohé druhy živočíchov - od hlodavcov, bobrov až po medvede a dravé vtáky) A ZÁROVEŇ po rokoch i fyzickú geografiu parku :)

- https://www.youtube.com/watch?v=M18HxXve3CM
Toto video zas hovorí o tom, ako lov veľrýb spôsobil klimatickú zmenu vo svete, pretože veľryby, okrem toho, že sa živia planktónom, planktónu pomáhajú prežiť. A planktón zas ovplyvňuje množstvo CO2 v atmosfére :)

-Púštne pieskové čiastočiky v Afrike obsahuje množstvo železa a vitamínov. Zároveň i tzv. diatómy (riasy) ktoré sú pozostatkom jazier, ktoré kedysi na oných územiach boli ( napr. v Chade). Vietor roznáša tieto čiastočky cez Atlantický oceán až do dažďových pralesov v Brazílii, kde sa stávajú veľmi významným hnojivom pre tamojšiu faunu. Nebyť púští, nemáme ani Amazónsky dažďový prales :) (https://en.wikipedia.org/wiki/Bod%C3%A9l%C3%A9_Depression )

A je toho omnoho viac.
Koraly vo vode tlmia nárazy tsunami.
Leňochody sú zelené, pretože v správnych podmienkach na nich rastú riasy a spolu žijú v symbióze.

Zem a celý svet je nádherné miesto, kde božská podstata dýcha zo všetkého.
A veru, stretla som ľudí s tetovaniami a prefarbenými vlasmi, ktorí boli srdeční a láskaví. Stretla som ľudí, ktorí chodili do kostola každý deň a boli zlí a zákerní :)

6 mirek mirek | 18. května 2017 v 14:26 | Reagovat

Cit:„Hlubší význam života je příliš prostý na to, aby ho pojmul rozum. Jím můžeme pouze něco rozebírat nebo tvořit pojmy, ale nemůžeme vytvářet cokoliv živého. Živou práci dělá příroda. Hluboko v našich bytostech přebývá Zlatá bohyně. To ona dělá všechnu živou práci, to Ona je Zdroj všeho. Příroda a láska nás k tomu mohou zavést přesněji, protože jsou jemnější než rozum. Abychom dosáhli jemného, musíme použít jemných prostředků. Jemnějších než představy mysli, jemných jak rovnováha a harmonie s přírodou. Prostředků tak jemných, že jen otevírají naše oči, abychom viděli, co tu je a co tu vždy bylo.
Jsem jedna věc, která může být nazírána ze dvou stran – jako subjekt a jako objekt. Nikdy nebudu vědět, jak je to možné, vím jen, že je to možné.“

7 Mary Mary | 18. května 2017 v 23:46 | Reagovat

Krasny clanek, nevim zda jsem jedina, ale take mivate takove sekundove zablesky pocitu ze jste soucasti vseho? Me se to sem tam stava, takovy zvlastni uklidnujici pocit

8 leeth leeth | 19. května 2017 v 6:33 | Reagovat

to je úžasný a ten obraz snad ještě víc..

9 Lúmenn Lúmenn | Web | 19. května 2017 v 10:30 | Reagovat

[5]: díky za super odkazy, o pár věcech jsem už věděla, ale většina je pro mě novinkou:)

[6]: krásné:)

[7]: párkrát jsem tenhle pocit zažila a je to neskutečně nádherné:)

[8]: děkuji

10 Mary Mary | E-mail | 19. května 2017 v 15:48 | Reagovat

[9]: No já to zažila právě včera při čtení tvého článku a pak jsem skrze zavřené oči viděla taková ty světla a obrázky, nevím jestli to znáš. Nechci znít jako blázen :D Jsou to takové momentální stavy jakoby jsem měla nějak otevřenější vědomí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama