Příroda, klid, krása aneb jak jsem dobíjela energii

25. května 2017 v 10:11 | Lúmenn |  Moje zážitky a pokroky
Poslední týden byl pro mě velmi náročný. Spustil se mi transformační proces, při němž vyhřezly staré věci z minulosti a já se jen obtížně a pomalu zase skládám dohromady. Je zvláštní, jak někdy staré rány dokážou zase krvácet. Naštěstí jsem obklopena spoustou milujících bytostí, díky nimž se tohle všechno dá lépe zvládnout.
O víkendu už mě to plácání se na jednom místě přestalo bavit. Venku svítilo sluníčko, byl krásný, skoro již letní den a už jsem nechtěla sedět doma a hrabat se v něčem, co už je dávno pryč. A o jiného může lépe vyléčit bolavou duši, než jemný dotek Přírody. Vydali jsme se tedy s mým drahým a naším pejskem ven. Je neuvěřitelné, jak rychle a snadno příroda dokáže člověku dobít ztracenou energii.



Na louce bylo krásně. Květy spousty barev...



...a tvarů.

Vzpomněla jsem si na knihu Celestýnské proroctví, kterou jsem před lety četla. V knize je devět poselství, která vedou k lepšímu životu a duchovnímu růstu. Třetí poselství mluví o vnímání krásy. O tom, že když pozorujeme něco krásného, okamžitě se objevuje tok energie mezi námi a onou krásou. Může to být strom, květina, krajina nebo krásné dílo lidských rukou. Ale energie přichází při prožitku krásy vždy.


I stín lesa nás přivítal s otevřenou zelenou náručí...



Na louce jsme potkávali dost lidí, je to koneckonců oblíbené výletní místo,
ale v lese byl úplný klid a ticho. Ani človíček:)

Vesmír je ve svém základu složený z energie, jen různě zahuštěné. Chceme-li se naučit tuto energii vnímat, musíme se naučit vnímat krásu. Není důležité, co nám připadá krásné, ale obecně platí, že to, co považujeme za krásné jakoby zářilo více, než vše ostatní, je to jasnější, plnější, barevnější. Tím, že vnímáme krásu něčeho, přijímáme jeho energii. Ale tím, že na to soustředíme svou pozornost, zase přijímá energii ona věc. Tak neustále cirkuluje energie mezi vším živým (více v článku Rukopis, vhledy a prastará moudrost).

A opravdu - vnímání krásy mi dodalo energii, jako nic za celý ten špatný týden. Zpěv ptáků, skály, květiny, stromy, šumící tráva... Stačilo vyjet pár kilometrů za Brno a procházet se lomem na Hádech, zapadnout na chvíli do stínu stromů, a starosti uplynulého týdne jako by odvál lehký větřík a vysušilo květnové slunce.


I pejsek si užíval volnosti a sluníčka:)

Nakonecjsme v lesíku (kde fakt nebyl vůbec nikdo, všichni chodili po louce a po lomu a pražili se na slunku:)) objevili hrozně přátelsky naladěné lesní zákoutí. Rostly tam buky, moje nejoblíbenější stromy a já je všechny objímala jako staré přátele. Na tom místě byla strašně silná pozitivní energie, les tam vyloženě vibroval, možná dole pod ním bylo nějaké energetické zřídlo, nevím. Každopádně pobyt na tomhle místě s těmi nádhernými kamarádskými stromy byl poslední léčivou kapkou, kterou jsem potřebovala. Stačilo přitisknout tvář k hladké bukové kůře a poděkovat stromům, že tam jsou, že jsou tam krásné a tak vstřícné. Stromy mi šeptaly v odpověď a já se konečně cítila, že ze mě tíha padá.


Světlo je v nás. Pořád přítomné, pořád zářící.
Ale někdy potřebujeme najít i jiné zdroje.
Třeba tento krásný bukový les.


Paní Borovice, která mi laskavě dovolila ji obejmout a darovala mi
trochu své síly. Děkuji.

Na výlet jsem vyrážela unavená, ospalá, podrážděná, smutná. Už na louce jsem si zula botky a zhluboka dýchala vůni trávy a květin. A pak najednou pozoruju sama sebe, jak válím sudy, objímám stromy a směju se. Příroda mi dala svou krásu a energii a já jí za to jsem neskonale vděčná. Až budete mít taky pocit, že je všechno špatně, že vám nic nejde a nic vás netěší, vyražte na louku, do lesů, ke stromům a květinám, k modré obloze a vůni sluncem rozehřátých skal. Je to ten nejčistší a nejefektivnější zdroj energie, jaký znám. S láskou vaše posílená a už zase usměvavá Lúmenn

 


Komentáře

1 mirek mirek | 25. května 2017 v 15:03 | Reagovat

cit:Lidský mozek nám poskytuje mnoho různých představ. Některé odmítneme, ně-
které přijmeme, některé vyzkoušíme a využijeme v životě. Opět však po těchto
pokusech dojdeme na křižovatku nebo k smrti a tyto experimenty nám neposkytnou
úplné řešení. Jsou to přinejlepším mentální spekulace, podmíněné reakce
či zvyklosti mysli. Všechny informace procházejí mozkem skrze ego. Mozek tak dochází k řadě závěrů, které odpovídají určitým situacím. Jsme-li rovnovážně soustředěni ve stavu svědka, jsou přijímané informace nezkreslené a závěry z nich vyvozené mohou být plodné pro náš vzestup. Tak tomu však často není. Lidé se často ztotožňují s myšlenkovým procesem a jsou zapředeni do mentální hantýrky. Příčinu nelze odstranit odstraňováním následků. Musíme jít ke kořenům. Nalézáme podle toho, co hledáme. Může nás to buď potěšit nebo ranit. Ani v jednom případě to však nenasytí naše hledačství. Hledání na hrubé úrovni zůstává povrchní a nepřináší naplnění. Pouze ti, kteří jdou hluboko ke zdroji, objevují Zlatou bohyni, která přebývá v jejich nitru. Její dotyk osvěcuje a okouzluje celou jejich bytost.Tato zázračná bohyně sídlí v každé lidské bytosti. Moudří Ji následují, posvátné knihy o Ní hovoří a svatí Ji oslavují Jejím velebením.
Tak proč by mělo být Její nalezení tak těžké? Obtížnost vyplývá z hrubosti hledání. Místo hledání skutečného diamantu se spokojujeme se střípky skla. Lidé se zabývají spíše hledáním pomíjivých věcí, než hledáním nepomíjivého zdroje všeho. Nadešel pro nás čas, abychom si ujasnili naše priority a nasměrovali své hledání rozumným směrem. Povinnost dosáhnout realizace zůstává na nás, protože bohové jí dosáhli už dávno. Usměrněme své hledání a namiřme ho do vnitřního chrámu Zlaté bohyně, kde nalezneme naše vlastní božské Já.

2 Zuzka Zuzka | Web | 26. května 2017 v 19:43 | Reagovat

A jak se potvrdilo všeobecně známé, příroda je skvělý dobíječ energie. Taky to občas dělám, hlavně po náročný pracovní šichtě....

3 mirek mirek | 29. května 2017 v 8:55 | Reagovat

[2]: Příroda, tedy elementy, dovedou naše napětí přijmout a vyčistit. pak se cítíme lépe a myslíme si, že jsme něco v přírodě získali. my jsme se naopak napětí zbavili a zůstalo v nás to, co tam vždy bylo a je. tedy naše podstata a zdroj. zdroj doplnuje a vyživuje, je v nás a najdeme jej vevnitř sebe. pak jej můžeme ve své čistotě předat i přírodě, místo toho, abychom jenom brali a nic za to nedávali. v tom by měla být rovnováha. pak jsme skutečně eko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama