Moje zážitky a pokroky

Budu se vdávat!

12. června 2017 v 12:00 | Lúmenn
Budu se vdávat. Samotné mi tahle věta zní pořád strašně neskutečně. Stejně neskutečně, jako jsem prožívala okamžik, na který jsem tak dlouho čekala, ale když přišel, nemohla jsem uvěřit, že to už je ono. Můj drahý mi už dlouho sliboval, že se brzy vytouženého prstýnku dočkám a že do konce roku by rád, abychom spáchali všechny právní náležitosti, abych se stala jeho ženou. Ale když tohle říkal už někdy od jara, přestávala jsem tomu pomalu věřit. Když tu najednou...

Výprava za bezem

4. června 2017 v 15:14 | Lúmenn
Jaro už se pomalu překlenuje do léta a byl nejvyšší čas vypravit se do lesa na bezové květy, abych z nich mohla udělat sirup. Bezový sirup přímo zbožňuju a nemohla jsem ho už letos dočkat. Bohužel veškerý volný čas přes týden jsem trávila prací a o víkendech zase lítala všude možně, takže květy už se začínaly pomalu měnit na bezinky, když jsem se na ně konečně mohla vypravit. Sbírací procházku jsem spojila i s příjemným výletem do lesa. No, lesa:) Tady v Brně se mu říká Zamilec nebo Zamilovaný hájek a je to pár kilometrů čtverečních stromů a cestiček, kam Brňáci míří o víkendech za příjemným posezením v přírodě. Pokud ale sejdete z frekventovaných cest, najednou se ocitnete úplně v jiném světě. Hlahol hlasů a skřípaní štěrku pod koly cyklistů utichne a vy slyšíte jen šumění korun stromů na hlavami a zpěv ptáků. Člověk byl až nevěřil, že je takové místo jen pár set metrů od frekventovaného dopravního uzlu - Královopolského nádraží.

Příroda, klid, krása aneb jak jsem dobíjela energii

25. května 2017 v 10:11 | Lúmenn
Poslední týden byl pro mě velmi náročný. Spustil se mi transformační proces, při němž vyhřezly staré věci z minulosti a já se jen obtížně a pomalu zase skládám dohromady. Je zvláštní, jak někdy staré rány dokážou zase krvácet. Naštěstí jsem obklopena spoustou milujících bytostí, díky nimž se tohle všechno dá lépe zvládnout.
O víkendu už mě to plácání se na jednom místě přestalo bavit. Venku svítilo sluníčko, byl krásný, skoro již letní den a už jsem nechtěla sedět doma a hrabat se v něčem, co už je dávno pryč. A o jiného může lépe vyléčit bolavou duši, než jemný dotek Přírody. Vydali jsme se tedy s mým drahým a naším pejskem ven. Je neuvěřitelné, jak rychle a snadno příroda dokáže člověku dobít ztracenou energii.

Jarní tvoření s Živly II.

17. dubna 2017 v 14:56 | Lúmenn
Před měsícem jsem psala o svém tvůrčím zápalu, inspirovaném živly. Po letech jsem se zase pustila do pletení náramků a vyzdobila si tak prostor nad svým osobním oltářem nejen malůvkami s tematikou čtyř základních živlů, ale také příslušnými náramky. Poslední, zemský náramek, jsem symbolicky dopletla na elementovém meditačním semináři, který byl právě živlu země zasvěcen. Všechny obrazy i náramky jsem energeticky nabila a vložila do nich esenci jednotlivých živlů a slouží mi nyní nejen jako krásný doplněk do pokoje, ale mohu je kdykoli využít k magické práci nebo nošením jednoho či více náramků posilovat chybějící živly v sobě. Pokud se chcete inspirovat, čtěte dále:)

Jarní tvoření s Živly

21. března 2017 v 14:47 | Lúmenn
Taky se do vás s jarem začne vlévat tvůrční energie a hýříte nápady? Já to tak tedy mám a už pár týdnů pořád něco kutím, vylepšuju, maluju, tvořím. Dneska jsem si řekla, že se s vámi o část toho tvoření podělím. Na sklonku minulého roku jsem začala chodit na sérii elementových seminářů - každý je zaměřený na jeden z živlů a postupně na nich probouzíme tyto elementy v nás, hledáme mezi nimi spojení, rovnováhu. V průběhu seminářů jsem se rozhodla udělat si alespoň jednoduché malůvky jednotlivých živlů a umístit je na svůj oltář pro další práci s živly. Jenomže nakonec nezůstalo jen u obrázků a já svou živlovou výzdobu začala rozšiřovat...

Jak jsem vyhrála knížku, kterou jsem potřebovala

28. října 2016 v 17:01 | Lúmenn
Nikdy mě nepřestane fascinovat, jak nám občas život dokáže přivést do cesty přesně to, co potřebujeme zažít, vidět, slyšet, dostat. Nezapomenu na zážitek z doby před pár lety, kdy jsem pochybovala o moci našich myšlenek ovlivňovat realitu a hledala jsem nějaké ujištění - a osud mi poslal do cesty knihu s názvem "Ovlivňování reality", kterou jsem doslova našla na ulici (celý příběh popisuji v tomto článku). A něco podobného jsem prožívala v poslední době - zase ty staré známé pochyby, zase ten strach. Chtěla jsem nějaké ujištění, že jdu po správné cestě, že nade mnou někdo bdí. A zase jsem dostala knihu, ačkoli tentokrát nespadla z nebe, i když...:)

Anděl a hvězdné nebe

8. září 2016 v 19:22 | Lúmenn
Nikdy jsem nepatřila k lidem, kteří by měli talent na vyjadřování svých emocí skrze výtvarno. Samozřejmě, že jsem jako malá holka i jako puberťák ráda experimentovala s tužkou a pastelkami, ale záhy jsem pochopila, že moje přednosti jsou jinde. Až nedávno jsem si na zapomenuté večery u kreslení a malování vzpomněla. A taky se mi vybavily zasuté vzpomínky na štětec, namáčený ve vodovkách, kdy jsem dlouho do noci tvořila skautskou kroniku nebo deník a hojně využívala právě akvarel. Nebylo to žádné malby krajinek ani nic podobného, ale bavilo mě míchat barvy a vytvářet tak zajímavá pozadí a zajímavé nápisy. Později přibylo vybarvování mandal stejnou technikou a protože zaznamenaly na eshopu (pro mě upřímně docela překvapivý:)) úspěch, hecla jsem se a zkusila si koupit plátno. Přinejhoším si dám svůj výtvor do pokoje, říkala jsem si, když jsem brala do ruky anilinky a sůl, abych stvořila...něco:) A z toho něčeho nakonec byl anděl.

Jak jsem hledala hojnost

3. září 2016 v 12:38 | Lúmenn
Poslední dobou sem nedávám příliš mnoho zážitků, protože jsou obvykle ryze osobní povahy a pro ostatní by nemusely bez složitého kontextu být vůbec tak zajímavé, jako jsou pro mě. Ale včera jsem byla na pravidelné meditaci u kamaráda, kam chodím obyvkle každý týden a zážitek z vizualizace byl tak silný a zajímavý, že jsem se rozhodla si ho zapsat. Už dlouho si chci psát všechny prožitky na společných meditacích, které máme vždy zaměřeny na nějaké téma, abych se k nim později mohla vracet, ale až spletitý a barvitý příběh mé včerejší cesty do vlastního nitra mě přesvědčil, abych se do toho pustila.
Naše cesta do hlubin svého já byla na téma hojnost. Nechali jsme se vést zvukem mísy, která nás vždycky doprovází a nechali volně proudit vizualizace v hlavě. A moje cesta za hledáním hojnosti byla plná zajímavých symbolů a metafor.

Lúmennčin výlet do Čarovného lesa

14. července 2016 v 20:05 | Lúmenn
Myslím, že ten člověk, co vymyslel omalovánky pro dospělé, mi asi před tím vlezl do hlavy a inspiroval se tam:) Protože vybarvování vždycky byla moje vášeň - jen už jsem se trošku cítila hloupě, když jsem ve dvaceti kupovala v papírnictví omalovánky s Krtečkem a pak nad nimi doma trávila čas:) Taky nutno uznat, že dětské omalovánky nejsou žádná velká výzva, snadné tvary, velké plochy a většinou ještě předtištěný "návod", jaké barvičky měl autor v hlavě, když tvořil obrázek. Proto když jsem před pár lety objevila mandalové vymalovávání, šťastně jsem se na něj vrhla. Jenže když už vybarvuji mandalu, plánuji si ji pověsit na stěnu a tak se setsakra snažím, aby se povedla. Ale co když se zrovna nemám náladu snažit a chci prostě jen vypnout a chvilku si jenom tak čmárat? Voilá, vzápětí se objevily omalovánky pro dospělé, nesoucí ještě krásný přídomek antistresové. A je to jeden z nejlepších vynálezů lidstva!:)

Není světla bez stínu

1. června 2016 v 20:31 | Lúmenn
Člověk je duální bytost - máme stejný potenciál být "zlí" i "dobří", raději ovšem používám pojmy konstruktivní a detsruktivní (vysvětluji to v článku Dobro a zlo). Nikdo na světě není na jedné či na druhé straně tohoto spektra, všichni se pohybujeme na široké škále více méně konstruktivních a více méně destruktivních vlastností, myšlenek a vzorců chování. A i ten sebelepší, sebezářivější člověk vrhá stín - a v jeho stínu je ukryto vše, co potlačil, vytěsnil a nezpracoval. Každý máme svůj stín, já, vy i Dalajláma. A není od věci občas svému stínu pohlédnout do tváře a vzít si z něj cennou, i když velmi obtížnou lekci. Protože stín říká mnoho o člověku, který jej vrhá - protože ve stínu je ukryta část pravdy o nás samotných. A já se s ním setkávala poslední týden.
 
 

Reklama