Víly

Obrázkový dárek s vílou

14. června 2016 v 10:00 | Lúmenn
Včera mi na facebooku Posla světla došla zpráva, která mi úžasně projasnila deštivý den:) Kromě díků od jednoho z vás, čtenářů, jsem dostala dárek v podobě obrázku ohnivé víly. Pokaždé, když dostanu takový vzkaz, sevře se mi srdce radostí. Jsem vždy strašně šťastná, že moje stránky někoho natolik oslovily, že mu to stálo za napsaní děkovného vzkazu a v tomto případě dokonce za nakreslení obrázku. Mým největším přáním je rozdávat lidem světlo - v podobě lásky, moudrosti, dobré nálady, poznání, pomocí mých článků a těchto stránek. A vždy mě neuvěřitelně zahřeje u srdce, když se mi tato láska a světlo od vás vrací. Pokochejte se teď, prosím, se mnou krásnou vílou, kterou jsem včera dostala darem. Protože o tom je rozdávání lásky - o jejím násobení a posílání dál a dál:) Díky, že jste:)

Doplnění článku o vílách - oreády a plejády

13. prosince 2009 v 9:16 | Lúmenn
Před pár týdny jsem napsala článek o druzích víl - z věčné potřeby člověka škatulkovat a zpřehledňovat pramení to, že rozdělil všechna zvířata i rostliny a u toho nezapomněl ani na magické bytosti. V předchozím článku píšu o najádách, dryjádách a nymfách, dnes to ještě doplním o dva "druhy", na které jsem minule pozapomněla.

Oreády

Toto označení se používá pro víly živlu země. Namítnete, že to jsou přece dryjády, ale právě u nich jsem udělala v "katalogizaci" naposledy chybu a všechny víly zemského živlu jsem nesprávně shrnula pod pojem dryjády.
Jenomže dryjády jsou jen ty víly, které se starají o přírodu (jak my lidé říkáme) živou - zvířata, rostliny, stromy a kytky, houby a kapradí. Naproti tomu oreády jsou víly přírody "neživé" - kamení, bláta, skal a horských štítů, písku a nerostů.
Život oreád je dlouhý a ony jsou velice trpělivé, stráží skrytá místa ve skalách a najdeme je často i v jeskynních nebo v nerostech, které si přineseme domů. Jejich barvami jsou hnědá, zlatá, stříbná, šedá a bílá a není tak těžké s nimi hovořit - z lidí mají snad nejmenší strach ze všech víl, protože skála je věčná a jen těžko jí člověk může ublížit. Přesto je těžké se s nimi domluvit, protože mluví dlouze a v hádankách, jak už vyplývá z jejich dlouhého života.
Oreády mají nejnižší, nejhutnější vibrace a mohou pomoci s pěstováním trpělivosti a hledáním odpovědí na dávno zapomenuté otázky. Říká se o nich, že jsou to jedny z mála stvoření žijících na povrchu, která jsou schopná se tajnými stezkami dostat až do Agharty, bájné podzemní říše.


Plejády

V minulém článku bych také málem zapomněla na jeden cel živel a jeho stvoření. Ač se to může zdát divné, i oheň má své víly, i v ohni někdo žije a pečuje o něj. Nejprchavější a nejpomíjivější ohnivé víly - plejády, podle nichž své jméno dostala i jedna překrásná hvězdokupa. Podle starého řeckého mýtu byly pak plejády dcerami titánů a provázely bohyni Artemis, ale byly tak krásné, že je muži vyloženě pronásledovaly a tak byly vyzvednuty na oblohu jako souhvězdí.
Krásná báje, ale krásná je i skutečnost. Možná někteří z vás vídají v plamenech tančící těla, rozesmáté obličeje nebo má pocit, že jiskry, které vyšlehnou k nebi, žijí svým vlastním životem. Pokud ano, pak vězte, že jste spatřili plejády, prchavá zosobnění ohně. Víly v rudozlatých a oranžových barvách, na okamžik živoucí a pak se ihned ztrativší.
Plejády přinášejí nápady, vlévají do žil energii, dokáží tvořit i ničit v okamžiku a pokud k vám svou tajuplnou řečí mluví oheň, mluví k vám i plejády.

Možná vám tohle rozdělení přijde zbytečné - pak máte pravdu, ono opravdu zbytečné je:) Víle je jedno, zda ji nazvete dryjádou nebo nymfou, hlavní je, že se shodnete na vibracích a lásce k živlu a přírodě, kterou chrání.
Tyto články slouží zejmona k tomu, abychom si uvědomili, že to, co lidé považují za neživé, je stejně živoucí jako cokoli v přírodě. Kameny i vítr, jazyky ohně i vodní hladina, dýchající srna i vonící květina, to vše má v sobě život a to vše stojí za to milovat a chránit. Od toho jsou tu víly a od toho jsme tu my, lidé, abychom jim pomáhali:)
S láskou Lúmenn

Dryjády, najády a nymfy

26. listopadu 2009 v 10:54 | Lúmenn
Zdá se, jakoby tyto bytosti byly každá něco jiného a přitom je tomu právě naopak. Jen lidé mají potřebu škatulkovat a zařazovat a tak rozdělují vílí říši na několik říší menších. Ano, všechny tyto výrazy označují víly podle místa, kde žijí.
O vílách víme, že jsou tvořeny z energie a ochraňují a starají se o přírodu (více o vílách v tomto článku). Ale příroda, to nejsou jen květiny a stromy nebo zvířata, jsou to i kameny, řeky, skály, písek, hlína, moře, potoky, studánky a bláto. Ve všem, od nejměnšího zrnka písku až po oceán je kus boží duše, té stejné duše, kterou v sobě nosíme i my. Liší se jen ve vibracích a stejně jako hmota je jen zahuštěná energie, tak i duše kamení je jen zahuštěnější duší člověka (a to lidská duše zdaleka nevibruje na nejvyšších možných frekvencích:)).
Právě proto se víly starají o všechny druhy přírody o živou i o tu, kterou my lidé nazýváme neživou. A to už se dostáváme k podstatě toho, co jsou dryjády, najády a nymfy.

Dryjády

Jsou to víly zemského živlu. Sídlí ve stromech, květinách, zvířatech, v kamení, písku i hlíně, v blátě a v oblázcích, ve skalách a kořenoví. Tyto víly mají nejnižší vibrace, jejich energie je tím pádem nejhustější a nejčastější barvy, které jim můžeme přiřadit jsou zelená, hnědá, oranžová, červená a žlutá.
S dryjádami se patrně budete setkávat nejčastěji, protože jsou všude kolem nás, v parcích, zahradách a lesích. Nejsnáze s nimi lze navázat kontakt, protože jsou nejméně přelétavé a většinu života tráví u své rostliny či kamene, na jediném místě. Dryjády vás mohou naučit čerpat energii z přírody, mají největší zkušenosti s uhlazováním aury a léčením, protože to, s čím pracují je většinou hmota, která se sama nedokáže opravit.
Najády

Jsou víly živlu vody. Jejich domovem jsou řeky, jezera, rybníky a potoky, malé studánky i širé moře a oceány, přicházejí s dešťovými kapkami a tančí v mlze, starají se o ryby a vodní rostliny. Jejich energie jsou jemnější než energie dryjád a stejně jako vodní živel jsou nespoutané a jejich povaha je nestálá, tu rozbouřená, tu klidná.
Pokud milujete vodu, navštěvujete přírodní "koupaliště" a často se brodíte potokem, pak na najády určitě narazíte. Jsou ale mnohem plašší než dryjády, protože vodě člověk velice ublížil, mnohem více, než zatím stačil ublížit zemi. Najády jsou stejně jako voda velice citlivé a snadno "umírají", když je jejich vodní tok znečištěný.
Najády jsou mistryně v čištění, nejen vody, ale i duší a srdcí. Pomáhají zapomenout na bolest a odplavit minulost. Ty, které nejsou vázány k určité rybě či rostlině, popřípadě konkrétní studánce nebo prameni, plavou napříč řekou a jezerem, nejsou chvíli na jediném místě, mizí a objevují se s vlnami a pronikají vodními masami od hladiny až po dno. Vodní skupenství, jemuž jsou zasvěceny, jim propůjčuje nejčastěji všechny odstíny modré a zelené barvy a také jiné energetické pole, jaké má pevné skupenství země.
Nymfy

Jsou víly vzdušného živlu. Pokud se nestarají o létavce, od drobného hmyzu přes malé ptáčky až po velké dravce, pak nemají žádný stálý domov a létají atmosférou na křídlech větru. Zatímco mlha, která spadne na zem, je doménou najád, v oblacích vysoko na obloze najdeme nymfy.
Jejich vibrace jsou jemňoulinké, těžko zachytitelné, a energie jejich těl je pro lidi téměř neviditelná. Jsou tak nestálé, jak jen vzduch může být, veselé, nespoutané, proměnlivé. Rodí se a zanikají každým okamžikem a jsou s tímto faktem naproto ztotožněné.
V terminologii ale už dávno vznikly zmatky a tak jsou nymfami často označovány všechny víly, popřípadě i jiná stvoření, vílám jen vzdáleně podobná. Původně ale výraz nymfa opravdu označoval jen a pouze víly vzdušného živlu. Snad proto, že jsou tak promenlivé a neuchopitelné, se toto označení slilo s ostatními vílami.
O nymfách se právě proto, že pocházejí ze vzdušného živlu tvrdí, že přinášejí inspiraci. A možná je tomu opravdu tak, že vítr, který šeptá slova básní či črty obrazů, promlouvá ústy víl. Barvy nymf jsou zejména bílá, modrá, šedivá a fialová a ten, kdo se s nimi setkal, prý už nikdy nebude mít klid ve hmotném těle.

Jak vidět/vnímat víly

25. září 2009 v 12:24 | Lúmenn
Víly jsou bytosti tvořené z energie a to přímo z energie Země. Jako takové vibrují níže než andělé, ačkoli jsou hodně často nazývány "přírodními anděly" - to proto, že zatímco andělé ochraňují člověka na jeho cestě životem, víly ochraňují ostatní bytosti: stromy, květiny, zvířata, dokonce i kamení, vodu, vítr, hlínu (ačkoli takové bytosti většinou nazýváme elementály nebo duchy živlů, mají k vílám velice blízko).
Každá víla je pevně spjata s bytostí, kterou ochraňuje a její život je svázán s květinou nebo stromem v němž žije. Zemře-li květina, energie víly také mizí. Někteří lidé, co se zajímají o víly se nejsou schopni shodnout, zda víla může být zraněna (zemřít, tak jak to chápeme my, nemůže, je tvořena z energie). Já osobně zraněné víly už viděla a ptala jsem se na to "nahoře". Vílu tedy nemůže zranit nic fyzického, protože není hmotná, ale může ji zranit to, že ublížíte její rostlině, jako by pak z víly zmizela část síly, která se musí obnovit. Stejně tak ji zraňuje negace vysílaná proti ní samotné nebo proti přírodě obecně (až budete příště nadávat na "blbou trávu, hnusný keře, smradlavý stromy..." vzpomeňte si na víly!). Ano víla se opravdu může trápit, ale rozhodně méně a nikdy ne bezdůvodně jako člověk.
Víla je pevně spjatá s přírodou a s rostlinou či bytostí, kterou ochraňuje; ubližte přírodě či oné bytosti a ublížíte i víle. Proto kdykoli utrhnete květinu, omluvte se a poděkujte, nejlépe se ještě předtím zeptejte (stačí v duchu), zda si květinu můžete vzít a pocítíte-li, že ano, pak teprve trhejte, pocítíte-li, že ne, nechte kytku kytkou, omluvte se a běžte jinam. Děkujte za každý krok po trávě, za každý dotek stébel, děkujte za to, že můžete jít ve stínu stromů, děkujte za vůni květin a prostě vyjadřujte přírodě lásku na každém kroku. Víly to ucítí a vaši lásku vám znásobeně vrátí.
Hodně lidí si myslí, že když dospějí do určitého stádia, uvidí víly, anděly, skřítky aspol. svým fyzickým zrakem a upínají se k tomu. Jenomže tohle je zbytečná snaha - jde o to, že víly (budeme se teď nabit jen o vílách, ale na mysli mám samozřejmě všechny energetické bytosti) jsou tvořeny z energie a energie není viditelná. Elektřinu, magnetismus, gravitaci také nevidíte a přesto tu ta energie je, vnímáte ji, cítíte ji, ale nikdy ji neuvidíte.
Lidské smysly nejsou uzpůsobeny k vnímání energie a právě proto je třeba se zaměřit na vnitřní zrak, kterým jsme tohle všechno schopni pojmout. Někteří z vás opravdu časem uvidí fyzickým zrakem vílu, ale kdo vlastně ví jak víla opravdu vypadá? Je to stvoření z energie, té nejčistší energie matky země a jako takové třeba ani nemusí mít podobu dívenky s křídly, jako jsme jim my lidé na základě jejich něžných vibrací určili. Proto očima většinou uvidíte jen záblesky barevných světýlek, mihotavou mlhu, chvění vzduchu apod.
Abyste opravdu fyzicky viděli vílu, jak se motá kolem stonku květiny, musíte cvičit zejména svou představivost, kdy to, co vnímáte vaším vnitřním zrakem dokážete dostat i do zraku fyzického, ale to už s vílami až tak nesouvisí.

Vysvětlili jsme si tedy, že se při vnímání víl (a všech ostatních bytostí jemnohmotného světa) nebudeme zaměřovat na zrak, ale na vnitřní zrak. Ale i předním se víly, mnohem plašší tvorové než andělé, budou nějaký čas schovávat. Proč?
My jsme lidé, naše těla jsou tvořena z těžké, tuhé hmoty a naše mysl většinou vibruje spolu s hmotou velmi nízko (více o vibracích tady). Naproti tomu víly jsou tvořeny z energie matky země a mají vyšší vibrace než lidé. Stejně jako vy se těžko budete chtít bavit s někým, kdo vám nesedí, s kým nemáte společnou řeč (má odlišné zájmy, odlišný postoj k životu...), tak se víly s lidmi nijak zvlášť bavit nechtějí. Ono slovo nechtějí je špatně zvoleno, víly by i chtěly, chtějí říct lidem, jak je příroda krásná a proč by ji měli chránit, chtějí se podělit o své zážitky s přírodou, o své pocity a rady, ale budete vykládat člověku, co studuje humanitní vědy o úžasných tajích posledního typu procesoru? Asi jen těžko a nebo ho to stejně zajímat nebude. S vílami a lidmi je to podobné.
Víla jen těžko vykoukne z listoví na člověka, co je energeticky uzavřený jako pařez, dupe po trávníku a trhá neurvale květiny. Když ale takoví nebudete, možná už při příští návštěvě přírody pocítíte přítomnost malých bytůstek, které s vámi chtějí navázat kontakt.
Jak jsme si řekli na začátku, víly jsou spjaty s přírodou v níž žijí a o kterou se starají - uhlazují auru, energeticky léčí přírodní bolístky (kterých je čím dál víc), rozdávají při tanci, zpěvu a radovánkách pozitivní energii svému okolí a vůbec harmonizují všechno, co je jim svěřeno do péče. Lidé většinou svou vílu nemají, lidi provází andělé (uvidíte-li proto kolem člověka poletovat vílu, jeho duše není lidská - jedná se o vtěleného elementála, vílu, skřítka, elfa, anděla a podobně), ovšem andělé nejsou prvotně "harmonizéři", ale rádci a ochránci.
A proto je dobré chodit často do přírody, dotýkat se rostlin a země a harmonizovat a uzdravovat své tělo. Až příště půjdete do přírody, lehněte si na zem nebo se opřete o strom a požádejte víly z okolí ať k vám přijdou a pomůžou vám se zbavit bolestí, trápení a vůbec všeho nevyrovnaného ve vás. Bude-li ta prosba vyslána s láskou, nejspíš brzo ucítíte brnění, lechtání nebo jiný projev energie, ucítíte, jak se vám uhlazuje aura a za chvíli se budete cítí odpočatí. Nezapomeňte za to vílám ze srdce poděkovat:)
Tohle je tedy jeden z projevů víl, ale stejně jako si od nich necháte pomoci, můžete pomoci i vy jim. Sbírejte v lese odpadky, vysílejte energii stromům a květinám, vyčistěte potůček od bince a pak si sedněte a soustřeďte se na přírodu, na její projevy, na to, co teď cítí k vám, když jste jí ulevili. A pak se zadívejte vnitřním zrakem na nejbližší květinu nebo strom a ony tam budou - víly, vděčné a veselé. Jakmile poprvé uvidíte nebo zavnímáte vílu, nebudete mít problém je vnímat opět na stejném místě, ovšem přijdete-li do jiného lesa na jíné místo, možná si zase budete muset získat reputaci.
Nedivte se ale vílám, že jsou tak plaché, nevyčítejte jim to a nespěchejte. Mají z lidí obavy, protože ačkoli jim neustále dávají svou lásku a starají se o přírodu, lidé to nechápou, šlapou po kytičkách, jezdí smradlavými auty, lámou větve stromům a neurvale se chovají ke všemu živému. Dejte přírodě svou láskua dáte ji i vílám, které vám to s vděčností oplatí. Vysílejte lásku v prostřed zeleně a víly se brzy objeví ve vaší blízkosti.

A na závěr rada pro skeptiky: jestli vám to přijde jako blábol a považujete víly za halucinace, v pořádku. Nemusíte věřit na víly, abyste pociťovali lásku k přírodě. Nemusíte věřit, že květina má duši a svého ochránce, abyste se k ní chovali s úctou a vděčností. Slovo "děkuji" pronesené v duchu kdykoli nějak využijete přírodu vás nijak neomezí, nijak to ani neovlivní vaše racionální vnímání světa. Nechcete-li věřit, že víly existují, nedělejte to, jen se chovejte k přírodě s úctou a vnímejte její sílu a krásu. Za všechny víly vám tímto děkuji:)
 
 

Reklama

Rubriky